Záchranná akce v Nasobůrkách

Šedá jednopatrová budova malotřídní školy v Nasobůrkách u Litovle působí nenápadně. Na středně velké zahradě stojí pár houpaček, dřevěné piškvorky, lavičky. Právě zde se přitom nedávno odehrál zcela mimořádný boj. Počet prvňáčků už delší dobu klesal a s novým zákonem o svazkování škol obavy z budoucnosti malotřídky vzrostly. Jediné zdejší dvě učitelky podaly výpověď a v půlce srpna s ní přišla i ředitelka. Škola se ocitla na hraně zavření a dvě desítky dětí v nejistotě. Rodičům se ale podařilo vymyslet řešení, naplno se zapojila i radnice a školu se podařilo během deseti dnů zachránit. Alespoň prozatím.

Škola v Nasobůrkách, městské části Litovle, měla 30 let laskavou ruku Jany Nakládalové. Ředitelka v ní udržovala rodinnou atmosféru a ve škole byli doma i rodiče. Při kapacitě 80 dětí mívala kolem 40, 50 obsazených židliček. Místní začali ale víc a víc jezdit za prací do širokého okolí a děti brát s sebou. V okolí přibylo soukromých škol, jiní upřednostnili některou ze dvou klasických velkých škol v Litovli. Židlí se obsazovalo míň a míň a posledních deset let se začalo intenzivně mluvit o tom, zda má škola vůbec budoucnost. 

V pětsethlavé městské části už ale kromě školy nezůstalo vůbec nic. Hospoda, ani obchod. „Takže je pro nás hodně důležité, aby tady zůstala, aby se místní někde potkali,“ říká zastupitelka Litovle a také jedna z maminek zdejších školáků Alice Hemerková Bittnerová. 

Rychlý sled

Vloni vstoupila v platnost novela školského zákona, která žádá, aby měla každá školní instituce s vlastním IČO nejméně 180 žáků. Menším školám tedy vznikla hrozba slučování s většími. V Nasobůrkách to nervozitu ještě víc rozvířilo, zjara 2025 daly obě zdejší učitelky výpověď a 11. srpna i ředitelka. Rada města se usnesla, že když škola nemá personál, bude se muset zavřít. Starosta oslovil velké školy v Litovli, zda by nasobůrské děti přijaly. „Dávalo to logiku a bylo třeba jednat rychle,“ vysvětluje starosta Viktor Kohout. 

Paní Hemerková Bittnerová se rozhodla, že školu, do které v té době chodil její syn a měla tam nastoupit dcera, zavřít jen tak nenechá. „Strašně se mi líbí, že je připravují opravdu na 21. století, vedou je k samostatnosti, schopnosti řešit nečekané výzvy, kritickému myšlení,“ vysvětluje, čeho si na nasobůrské instituci cení. „Plus nese  výhody malotřídky - je úplně normální, že u syna, který je ve druhé třídě, zazvoní páťák, jestli půjde ven. Oni v tom nedělají rozdíly,“ dodává.

Tak jako ostatní dvě desítky rodičů z Nasobůrek, i ona domluvila svým dětem „plán B“, tedy místo v jiné škole. Rozhodli se ale ještě zkusit bojovat. A na záchrannou akci nebylo moc času. 

10 dní na horské dráze

Paní Hemerková Bittnerová založila pro rodiče whatsappovou skupinu, kde sdíleli informace. Protože pracuje v marketingové agentuře, zavolala také hned v pondělí,  svému klientovi, který vlastní síť soukromých škol, jestli by jejich školu nepřevzal. „Mluvil už dřív o rozšiřování naším směrem, tady byla vybavená budova i s komunitou,“ nastiňuje podnikatelka. Starostu informovala, že to klient zvažuje. „Kdyby to tehdy pan starosta ‚zařízl‘, neměli bychom šanci. Vzal si to ale dost za své, pořád jsme si v té době volali,“ dodává. „Zdůrazňovali jsme, že dnes víc lidí než dřív řeší, kam děti do školy dát, a že když se to zavře, budou je dost možná vozit na jiné malé školy, třeba do Olomouce, a obec přijde o příspěvky na žáka,“ říká Hemerková Bittnerová. 

Jako zásadní pomocník se ukázala její kamarádka Jitka Šmakalová, klinická logopedka, která měla dobré kontakty v místní skupině domškoláků, kam v té době patřily i její děti. Hodně domškoláků z okolí je vedeno na individuálním vzdělávání na „základce“ ve 14 km vzdálených Bohuslavicích. Paní Šmakalová věděla, že je škola otevřena moderním metodám výuky, sází podobně jako ta v Nasobůrkách na komunitu a má otevřeného ředitele Martina Neorala. Oslovila ho a přesvědčila ho, aby začal uvažovat nad tím, že by dočasně převzal vedení i v ZŠ Nasobůrky. 

„Coby klinická logopedka spolupracuji s různými odborníky a specialisty v oblasti zdravotnictví i školství. A jsem přesvědčená, že děti skutečně potřebují individuálnější přístup, než jaký jim můžou poskytnout školy s 450 dětmi,“ vysvětluje Šmakalová, proč se rozhodla pomoci. „Přišla s nápadem, který nás do té doby nenapadl,“ přiznává starosta Kohout. 

Ve středu, tedy dva dny po rezignaci ředitelky, už mluvil ředitel Bohuslavic se starostou Litovle a domluvili si schůzku na další den, i se starostou Bohuslavic, šéfem odboru školství z Litovle i paní Hemerkovou Bittnerovou. „Měl jsem část učitelů, kteří by ocenili vyšší úvazek, který jsem jim ale u nás nabídnout nemohl. Navíc mě nasobůrští rodiče nadchli svou odhodlaností,“ říká Martin Neoral, ředitel ZŠ Bohuslavice. Odpoledne měli litovelštízároveň i schůzku se zmiňovaným majitelem sítě soukromých škol.

„Měla jsem hlavu, jak pátrací balón, s Jitkou jsme vedly dlouhé noční hovory, pořád jsem si s někým volala. S městem, s učitelkami z MŠ, s nervózními rodiči,“ vzpomíná Hemerková Bittnerová.

Zlom

Na sklonku týdne se Martin Neoral rozhodl místo zastupujícího ředitele přijmout. A podařilo se mu sehnat do Nasobůrek dva učitele.

V neděli večer, týden po rezignaci, se konala schůzka s rodiči, kteří se měli vyjádřit, zda mají o takové řešení zájem. Všichni se postavili za školu. „Bylo velice dojemné, s Jitkou jsme dostaly kytku, paní ředitelce se dávala kytka, všichni tam hrozně plakali a pan Neoral z toho byl úplně perplex,“ usmívá se Hemerková Bittnerová. Celý příběh už se šířil i sociálními sítěmi. Vyhráno ale ještě nebylo – plán museli posoudit zastupitelé Litovle. 

Škola dělá život

Devět dní po rezignaci ředitelky hlasovalo o budoucnosti školy zastupitelstvo. Do obce přijela i Česká televize a televize Prima. Jitka Šmakalová zajistila, že na zastupitelstvu vystoupila klinická psycholožka, která zachování školy s malými třídami a navázané na komunitu podpořila. Hemerková Bittnerová pronesla také řeč. „Bylo pro mě strašně důležité, že za mnou seděli ti, se kterými jsem celou tu akci konzultovala, měla jsem pocit, jako by mi kryli záda,“ popisuje dojatě. Nakonec je podpořilo 13 zastupitelů z 21, tedy většina.

„Kdyby pan starosta nestál na naší straně, nebylo by to. Investoval do toho hodně energie a rozhodně mu patří náš dík,“ shrnuje Hemerková Bittnerová. Všichni rodiče děti na škole nechali a pět žáků dokonce přibylo. 

Jedním z nových rodičů na ZŠ Nasobůrky je i bývalá domškolácká maminka Jitka Šmakalová a nelituje. „Líbí se mi, že jsou ochotni cokoliv vysvětlit, vybízejí rodiče upřímně, aby se ptali a diskutovali,“ říká. „Vedou s dětmi třeba rozhovory, co by se jim líbilo pro wellbeing, pracují hodně ve skupině. Děti tam chodí rády i se hodně naučí, zůstala u nich zachována velká vnitřní motivace k učení,“ popisuje Šmakalová. „Mně se líbí, že teď posílila i ta mužská část – nový pan učitel je vede hodně ke sportu, jsou často venku, jezdí i na farmu,“ doplňuje Hemerková Bittnerová.

Došlo také k přirozené obměně vyučujících ve školce, nové učitelky mají zkušenosti s koučingem, Montessori a respektující výchovou. 

Budoucnost školy nicméně není rozhodnuta. V tuto chvíli je zřizovatelem nadále Litovel, zastupujícím ředitelem je Martin Neoral a je vypsán konkurz na ředitele. Hrozba slučování nebo i uzávěry nemizí. „Teď to ale funguje a já jsem rád. Na malé obci jako jsou Nasobůrky dělá škola život,“ říká starosta Litovle Viktor Kohout.