Školská rada pohledem rodiče

Většina rodičů o ní slyšela na třídních schůzkách, málokdo ale přesně ví, co se za zavřenými dveřmi jejích schůzí odehrává.  Školská rada. Orgán, který má v rukou víc moci, než byste možná čekali.

Pozvali jsme si Radku Motlochovou, dlouholetou členku školské rady (zastupovala rodiče v jedné pražské základní škole), aby nám vysvětlila, proč má smysl se o její fungování zajímat.

Začněme úplně od základu. Kdybyste měla školskou radu popsat někomu, kdo o ní nikdy neslyšel, jak byste to udělala?

Napadá mne pomůcka pro rodiče z byznysového prostředí – je to vlastně něco mezi představenstvem a dozorčí radou. Je to strategický orgán školy.

Často se pletou pojmy „školská rada“ a „spolek rodičů“. V čem je ten hlavní rozdíl?

Existence školské rady je ukotvená ve školském zákoně, je pro každou školu povinná. Má své jasné povinnosti a složení (třetina zástupci pedagogů, třetina zástupci zřizovatele a třetina zástupci rodičů/zletilých žáků). Je to strategický orgán školy spolupracující přímo s ředitelem. Bývá 3 nebo 6 členná. 

Do rodičovského spolku mohou vstoupit všichni rodiče školy, má svoji právní formu (většinou z.s. - zapsaný spolek). A je čistě na spolku samotném resp. jeho členech, jakou agendu si zvolí.  Od pořádání akcí pro rodiče až po provoz školní kavárny. Znám rodičovské spolky, které jsou velmi formální ve své činnosti, a znám i spolky, které jsou velmi akční. Od provozu školní farmy až po organizaci a financování volnočasových aktivit pro děti v prostoru školy. Rodičovské spolky jsou známé také pod názvy sdružení přátel školy, klub rodičů, SRPŠ, KPŠ aj. 

Co byl ten hlavní moment, kdy jste si řekla: „Chci do toho jít a kandidovat“? Jak volby probíhaly?

Asi to bylo ve chvíli, kdy jsem viděla, že se některé věci ve škole nedějí tak, jak by měly. Úroveň výuky a přístup některých učitelů k žákům mi nepřipadal adekvátní potřebám 21. století. A cítila jsem, že jako rodiče jsme stavěni do velmi pasivní role - “my jsme ti odborníci, nemluvte nám do toho”. 

Panuje mýtus, že školská rada je jen „razítkovací úřad“, který odsouhlasí vše, co ředitel předloží. Je to tak?

Bohužel většinově mám pocit, že ano. O roli školské rady je velmi malé povědomí.

Jak vypadá taková typická schůzka rady? Jsou to jen stohy papírů, nebo i bouřlivé debaty? Jak to u vás probíhalo?

Vždy šlo o kultivovanou diskuzi. I když část členů rady se snažila posunout jednání do formální roviny (alespoň jsem měla ten dojem). Vždy mi přišlo cenné  nabídnout rodičovský pohled, ptát se na kroky, kterým jsem nerozuměla. Velmi cenné mi přišlo, sbírat podněty/stížnosti od rodičů a předkládat je v bezpečném prostředí vedení školy, snažit se najít řešení. 

Na co konkrétně, co se vám v radě podařilo prosadit nebo změnit, jste nejvíc pyšná?  

V mém případě to bylo spíš o nabízení jiného pohledu na věc. Myslím, že jsem byla součástí konzervativní tzv. “udržovací” školské rady :). Na co jsem ale pyšná je, že se povedly uspořádat transparentní volby do další školské rady (do které jsem již kvůli odrostlým dětem nekandidovala). Myslím, že se mi povedlo vysvětlit přínosy tohoto orgánu rodičům a zřizovateli, přihlásilo se několik velmi kvalitních kandidátů. Mám dojem, že vznikla funkční školská rada. Mám z toho opravdu radost. 

Jakou nejdůležitější pravomoc podle vás školská rada má?

Za mne to je právě podíl na vytváření koncepčních záměrů rozvoje školy. Pokud jsem rodič, který chce mít vliv na vzdělávání svého dítěte, tak je toto nástroj, který potřebuji. 

Co členství v radě dalo osobně vám? Změnil se váš pohled na školu?

Mně osobně? No, od školské rady naší školy jsem se dostala do školské komise při městské části a do zastupitelstva městské části. Protože ve vzdělávání dětí vidím naši budoucnost, změnila jsem profesi a z IT sektoru jsem se přesunula do vzdělávání, pracuji v Nadačním fondu Eduzměna a jsem hrdou členkou Unie rodičů. Nechtěla jsem již dostávat na své otázky a podněty generální odpověď: vy tomu nerozumíte, takhle se to TU VŽDYCKY DĚLALO. Pochopila jsem, že vzdělávací proces v naší zemi je velmi komplexní záležitost a chtěla jsem tomu detailně rozumět. 

Kdyby za vámi přišel rodič, který váhá, zda má příště kandidovat, co byste mu vzkázala?

Zeptala bych se ho, proč chce kandidovat? A pokud by to nebyl zájem jen o jeho vlastní dítě, ale o všechny děti ve škole a jejich kvalitu vzdělávání, tak bych řekla: URČITĚ KANDIDUJ. JDE O NEJUŽITEČNĚJŠÍ A NEJÚČINNĚJŠÍ CESTU.