Ředitelka Mš Jana Šichmanová: Dát rodičům větší důvěru nám hodně pomohlo

Ředitelka Mš Jana Šichmanová: Dát rodičům větší důvěru nám hodně pomohlo

Rodinná školka v krásném prostředí? Taková je jednotřídka v Chlístovicích u Kutné Hory.  Děti jsou tu hodně v pohybu, učí se poznávat samy sebe i respektovat ostatní. V čele školky stojí třetím rokem Jana Šichmanová a jednou z věcí, které ji baví posouvat, je i vztah k rodičům.

Před třemi roky jste se v Chlístovicích stala ředitelkou. Co vás k tomu rozhodnutí přivedlo?

Práce ředitelky nebyla nikdy moje ambice, mám raději práci přímo s dětmi než papírování. Ale chlístovická školka je moje srdeční záležitost. Když se zde místo ředitelky objevilo, řekla jsem si, že to kvůli zdejšímu týmu zkusím. 

V čem je podle vás chlístovická školka výjimečná?

Mám strašně ráda zdejší lesní prostředí, je opravdu úžasné. Nemusíme se omezovat jen na pomůcky, ale můžeme chodit ven a využívat přímo les, rybník i louky. V létě chodíme na maliny a lesní jahody nebo s jedním z tatínků, který je přírodovědec, pozorujeme hmyz na louce. Na podzim využíváme les k dušičkovému pochodu, různým stezkám nebo ke stavění domečků pro skřítky. Celoročně také vyrážíme na turistické pochody, během nichž děti plní různé úkoly, cestou si dopřáváme třeba sušené ovoce a hlavně si to společně užíváme. Velkou výhodou je i náš malý kolektiv – máme pouze dvacet dětí, dobře se známe, což nám umožňuje osobnější přístup k dětem i rodičům a vytváří to klidné a příjemné klima. Mnohé děti k nám snad i proto dojíždějí i ze širokého okolí.

Interiér máte rozdělený v souladu s programem Začít spolu, jehož prvky čerpáte, na tematické koutky. Který mají děti nejradši?

Každé dítě má jiné zájmy a vyhovuje mu něco jiného. Některé baví písmena a s radostí z nich skládá slova, jiné dává přednost objevování s mikroskopem. Děti, které rády zpívají, si oblíbily například melodické zvonečky. K dispozici máme také bohatě zásobený výtvarný ateliér, jehož vybavení nám pomáhají doplňovat rodiče. Nově ho od září dětem ve volných chvílích zpřístupňujeme bez omezení, aby si mohly samy vybírat, z čeho a jak chtějí tvořit.

Jak se vám to osvědčilo? Není to náročné na údržbu?

Ani ne, tak jako v jiných koutcích má ateliér svá pravidla. Například místa, kam se mají věci ukládat, jsou označená obrázky těch předmětů, děti se učí samostatně je vracet na jejich místo.

Co ještě krom samostatnosti je pro vás důležité, aby si děti z vaší školy odnesly?

Přála bych si, aby děti od nás odcházely se zdravým sebepojetím, dokázaly přijmout své silné i slabé stránky a uvědomovaly si vlastní hodnotu. Aby uměly spolupracovat s ostatními, byly otevřené k jejich potřebám, chovaly se zdvořile, tolerantně a s respektem. Zároveň se snažíme vést děti k tomu, aby dokázaly vyjadřovat své potřeby a uměly pojmenovat své úspěchy. Velký důraz klademe také na úctu k dospělým, zejména ke starším lidem. Rádi bychom, aby děti odcházely s osvojenými základy slušného chování, tedy aby uměly pozdravit, poděkovat a poprosit.

To není málo. Co vám v tom pomáhá?

Například práce s portfolii, vedeme je už třetím rokem. Materiály si do nich zakládají samy děti – snažíme se, aby samy otevřely tu eurofólii, krásně tím trénují jemnou motoriku. Ono není snadné ani jím sám listovat, jsou zvyklé, že jim třeba listy knihy překlápí rodiče. Učíme je sám sebe i druhé ohodnotit. Hodně mluvíme o vlastních emocích. S úctou ke starším se snažíme pracovat třeba tak, že na masopust nebo na Vánoce obcházíme seniory ve vsi, zpíváme písničky a vyrábíme pro ně drobné dárečky. Také chodíme domů za tatínkem paní provozní, který bydlí naproti školce a učí děti plést pomlázky. Jde nám o přirozenost.

Jak máte nastavenou spolupráci s rodiči?

Naše spolupráce je široká. Hlavně poslední rok se to hodně zlepšilo, snad i tím, že jsme začali dělat centra aktivit a nimi spojený ranní úkol, pro který jsme rodičům otevřeli třídu. Jednou týdně rodiče vchází do třídy a plní s dětmi ranní úkol. Nebylo to pro nás jednoduché, ale když jsme to udělali, ukázalo se, že rodiče se nám také více otevřeli. Také se je snažíme zapojovat do rozhodování. Ptáme se na jejich názory a snažíme se navnímat jejich potřeby a potřeby jejich dětí, například prostřednictvím dotazníků.

V čem to přesně nebylo jednoduché?

Vstupují do jakoby našeho prostředí, na což jsme nebyly s kolegyněmi zvyklé, rodiče dřív zůstávali v šatně a do tříd nevstupovali. Bály jsme se, že třeba něco děláme špatně a oni to najednou uvidí. Dát jim větší důvěru ale skutečně hodně pomohlo, mnohem víc se zapojují, na dušičkové pochody, Vánoční tvoření nebo dětský den.

Jak konkrétně se zapojují?

Připravují na společné akce různé dobroty, nosí odměny a na posledním dětském dnu, který probíhal na louce, dokonce mnozí vytvořili pro děti stanoviště s pohádkovými úkoly. Bylo úžasné, že jsme pracovali s rodiči společně a že třeba i viděli, že to někdy není snadné. Moc si ceníme, že mnozí pracují, a přesto si na to udělali čas. Zapojujeme se společně také třeba do úklidu obce na jaře, sběru papíru. Vnímám, že se posilují i vazby mezi nimi, že se víc poznávají, navštěvují se a tak, což nám ve finále zase pomáhá s dobrými vztahy ve školce.

Neustále nám také nosí papíry, kartony, ovoce, zeleninu, přírodniny, různé tematické omalovánky nebo další výtvarné pomůcky. Samozřejmě to není povinné. Je ale prostě vidět, že mají o školku zájem.

Pozorujete díky spolupráci s rodiči nějaký posun v tom, jak se vám pak s dětmi pracuje?

Myslím, že rodiče už vědí, že za námi můžou přijít kdykoliv, že pro nás je lepší, když o nějakých případných problémech víme. I z třídních schůzek už mě znají, že jsem velice upřímná a pokud mě něco trápí, tak to řeknu narovinu. Díky tomu se nám daří řešit věci včas, dříve než by mohlo dojít ke zbytečnému nedorozumění.

Je taková míra spolupráce s rodiči náročnější na čas?

Asi ano, je ve finále potřeba vždy pro ty společné akce něco připravit, vykomunikovat to, zkoordinovat. Pomáhá nám, že máme s rodiči whatsappovou skupinu. Když pak ale vidím ty spokojené děti i rodiče, tak to za to prostě stojí.