Ředitelka Miroslava Vagenknechtová: Spolupráce s rodiči je skvělá prevence problémů

Ředitelka Miroslava Vagenknechtová: Spolupráce s rodiči je skvělá prevence problémů

Na MŠ Víta Nejedlého v Chrudimi jsou rodiče vítáni jak v roli učitelů, pozorovatelů tak i expertů. Mohou se přijít podívat do výuky, pořádají tu interaktivní případové konference a proces adaptace nových dětí berou vskutku citlivě. Kdo za tím stojí? Mimo jiné zdejší ředitelka Miroslava Vagenknechtová. A spolu s ní její tým.

Co vás přivedlo k práci učitelky a pak ředitelky v mateřské škole?

Mám o sedm a půl roku mladšího bratra, o kterého jsem se starala. Často k nám domů také jezdili přátelé rodičů se svými dětmi, takže jsem byla obklopena dětmi asi od vždycky. Měla jsem chvíli, kdy jsem toužila být letuškou. Získala jsme ale také vzor v jedné paní učitelce. Hrozně se mi líbilo, jak komunikuje s dětmi a žije pro ně celou svou duší. To asi rozhodlo.

Co Vás na té práci baví dnes?

Každý den je jiný. Baví mě potkávat se s novými lidmi, dětmi, rodiči… Je příjemné potkat své bývalé “malé”, když už jsou velcí a hlásí se k nám. Cítím se tak být součástí velkého společenství. A baví mě, že mohu něco předat, něco druhé naučit.  

Součástí vašeho společenství jsou i rodiče. Jak se u vás ve školce mohou zapojit?

Hned na začátku, když přicházejí do školky, se na první schůzce dovědí o programu Začít spolu, co obnáší. Děláme pro ně ochutnávku Začít spolu na vlastní kůži, kde si zažijí mj. centra aktivit. Učíme je tak tomu, co učíme i děti, tedy spolupráci, diskusi a vlastnímu rozhodování se. 

Ptáme se jich tam také, co nám můžou nabídnout oni, v čem jsou dobří, jaké mají možnosti ke spolupráci v roli „experta“. Když je maminka třeba kadeřnice, můžeme se přijít podívat do kadeřnictví. Nebo někdo pracuje v zahradnictví, kam můžeme vyrazit na exkurzi. Tím se vlastně podílejí i na plánování aktivit toho aktuálního školního roku. Tatínek policista může přijít povyprávět, někdo jiný zas udělá ekologickou výchovu. Ptáme se jich ale ve skupině, ne každého zvlášť, protože ne každý má tu možnost nebo je k tomu svolný a nechceme je uvádět do nepříjemné situace. 

Je něco, co se vám ve vztahu k zapojování rodičů neosvědčilo?

Obecně jdeme spíš cestou slučování akcí, v určitém bodě jsme měli pocit, že toho děláme prostě moc a zahlcujeme sebe i rodiče. Byl třeba den pro maminky a den pro tatínky. Spojili jsme je v den pro rodinu - relaxační den, kdy se o své rodiče starají jejich děti. Připraví si třeba kadeřnictví, kde je češou, manikúru, relaxační masáže, nějaké tvoření a rodiče zajistí občerstvení. Přestali jsme také dělat vánoční posezení /besídky na jednotlivých třídách, místo nich pořádáme společná setkání pro celou školku. Rozsvěcíme stromek, zpíváme koledy a užijeme si občerstvení i jarmark řemeslných výrobků dětí i rodičů.

Jaké akce jste ještě spojili?

Shlukli jsme i oslavy narozenin dětí. Slavíme je ve třídě najednou, jednou za měsíc. S tím, že na ně vždy s dětmi ve třídě něco pečeme – máme na každé třídě troubu v kuchyňce. Rodiče dostanou informaci, co budeme tvořit, a prosbu v podobě zápisního lístku v šatně několik dní předem, jaké suroviny prosíme, aby přinesli. Oni se po domluvě s dětmi zapíší, co zajistí.

Jak u vás probíhá adaptace dětí na začátku roku?

Snažíme se vyjít individuálním potřebám každého dítěte. Někomu stačí, aby tam rodiče pobyli na chvilku, někdo potřebuje i několik týdnů. Někomu stačí chvilka, někdo potřebuje, aby tam byl rodič zpočátku po celou dobu pobytu. Je to o domluvě. 

Jak často se s rodiči scházíte?

Krom pravidelných neformálních setkání mají obě strany možnost požádat o individuální rozhovory. Ve třídě v blízkosti dveří míváme pro rodiče také nachystaný ranní úkol, který někdy vede ke krátkému zapovídání se s učiteli. Po dohodě je zároveň možné, aby rodiče kdykoliv v průběhu roku vstoupili i do výuky. V šatně visí pravidla, že rodič například nemá zasahovat do výuky, že má být v roli pozorovatele. Že mají s dětmi komunikovat a hrát si pouze v případě, že o to děti projeví zájem atp. 

Rodiče u vás mají mnoho možností, jak se do života školky zapojit. Proč tomu tu kapacitu věnujete, v čem se vám to třeba osvědčilo?

Protože je to průhledný, transparentní, respektující přístup. Snažíme se respektovat opravdu každou rodinu. Máme tu i děti z místních azylových domů, rodiny, které potřebují podporu i jinak, nejenom ve školce. Ten čas investovaný tímhle způsobem se vyplácí, vždy je lepší prevence, než potom řešit už rozjeté nebo vážnější problémy. I proto k nám dochází psycholožka, která je jak pro tým, tak pro potřeby jako dětí nebo rodičů.  A asi tři roky spolupracujeme v oblasti duševního zdraví s místní organizací Amalthea.

Jak vaše spolupráce s Amaltheou vypadá? 

Funguje pod ní Koordinátorka spolupráce rodiny a školky. Někteří rodiče nevodí děti do školky, ani v povinném předškolním ročníku. A přesto, že máme šest asistentů pedagoga, není už v naší kapacitě je doma individuálně obcházet. Tato koordinátorka ale dělá přesně to. Amalthea také zajišťuje interaktivní případové konference u dětí, které i ze svojí další terénní práce vytipují jako ty, kdo potřebují speciální podporu. A už když k nám dítě s potřebou speciální pomoci nastupuje, sejdeme se ve složení dítě, rodič, učitelka, která bude na třídě, případně i asistentka, ředitelka a odborník (většinou sociální pracovník) z Amalthey, který s rodinou pracoval. Setkání facilituje externí pracovnice. Na takovéto interaktivní případové setkání rodiče přinesou seznam toho, co dítě umí, co ho baví, jeho silné stránky i to, co je třeba nebaví, co jim vadí, co by chtěli. Mluvíme o tom s nimi, aby se vyloučilo, že to dítěti nejen napsal, ale i vymyslel někdo jiný. Z celého setkání vznikne zápis s malými úkoly či výzvami pro rodiče i pro nás.

Jak se vám interaktivní případové konference osvědčily?

Počáteční obavy byly veliké, ale skutečně se to ukazuje jako velká podpora, velká pomoc. Nahlédneme pod pokličku nejen toho dítěte, ale i jeho rodiny. Když dítě přijde jen k zápisu, stráví tu chvilku, obrázek si do hloubky neuděláme. Tohle trvá hodinu, mnohem lépe se naladíme na způsob, jakým přemýšlí, jak spolu komunikují, na jejich materiální a další podmínky. V říjnu nás navštívila Česká školní inspekce a navrhli zařadit spolupráci s Amaltheou jako příklad inspirativní praxe na svůj portál pro školy, čehož si vážíme a máme velkou radost a vnímáme to jako ocenění užitečnosti našeho počínání.  

Na Vaší škole jedete podle programu Začít spolu. Jak jste ho zaváděli?

Prošli jsme celý tým (pedagogický i provozní) školením. Vybudovali jsme podnětné prostředí, zavedli základní principy programu a prostě začali. A pořád něco inovujeme a měníme. Je to takový nekončící proces, ovlivněný okolnostmi. Měnící se skupinou dětí každý školní rok, měnícím se týmem, rodiči.

V čem je pro Vás tento program nejpřínosnější?

Vyhovuje mi, že podporuje samostatné a aktivní učení dětí. Volí si činnosti, učí se řešit problémy, přemýšlet o tom, co se učí a proč; to rozvíjí klíčové kompetence pro další život i vzdělávání. Respektuje také jedinečnost každého dítěte – učitel působí jako průvodce a přizpůsobuje podporu individuálním potřebám. Posiluje sociální a emoční dovednosti – děti se učí spolupracovat, naslouchat, pomáhat druhým a hodnotit svoji práci. Podporuje zapojení rodiny a pozitivní vztahy. Mezi školou, dětmi a rodiči posilují důvěru a pocit bezpečí. Jednoduše řečeno, program učí děti učit se samostatně, spolupracovat a řešit problémy v prostředí, které respektuje jejich potřeby a podporuje jejich motivaci a sebedůvěru.