Práce s nadanými dětmi nemusí učitele zatěžovat. Naopak může ulevit.

Nadané děti ve školách někdy nedostávají náležitou podporu a pozornost. Změnit se to snaží například organizace AFREŠ. „Součinnost školy a rodičů je zde klíčová,“ říká Hana Vašková, lektorka a mentorka v AFREŠ.

V čem přesně může být přínosné, pokud škola hledá spolu s rodiči cestu, jak nadané děti podpořit?

To dítě je jedna bytost, z části se vyskytuje ve škole a z části se vyskytuje doma, takže je fajn, když je působení na něj v souladu. Dobrá komunikace s rodiči působí i preventivně. Případné přetížení může děti ohrožovat.

Zároveň může nastat i situace, kdy jsou rodiče naopak přesvědčení, že je jejich dítě nadané, a škola může dojít k jinému závěru. Jak se dá taková situace citlivě řešit ve prospěch dítěte?

Doporučila bych neřešit nálepky, jestli je dítě nadané, mimořádně nadané, nebo talentované, ale dívat se po potřebách toho dítěte a na ně reagovat. Ono je i vnímání míry nadání relativní – stává se, že dítě připadá rodičům úplně normální, protože v rodině je vysoký intelektuální potenciál standardem, a rodiče tedy nemají pocit, že by dítě nějak vybočovalo. Anebo z opačného konce, sociálně oslabená rodin nemusí mít kapacitu potenciál rozpoznat. Čili spíš, než používat nálepky mi přijde dobré rodičům sdělit, že dítě v této oblasti vykazuje takové a takové zájmy a jakou podporu by mu škola ráda nabídla. 

Jak do tohoto procesu vstupuje AFREŠ?

Jako jednu z aktivit AFREŠ nabízíme sérii, většinou tří, návštěv, během kterých školám pomáháme nastavit systém podpory pro nadané děti. Naším stěžejním analytickým nástrojem je Osm os podpory nadání, přičemž jedna z těchto os se jmenuje „spolupráce s rodiči“. Zjišťujeme názory školního týmu, jak situaci vnímají, jak jsou rodiče zapojeni. Zjišťujeme nejen aktuální stav, ale i kam se chtějí posunout. 

Vstupují do toho přímo i rodiče, protože škole poskytujeme online dotazník pro rodiče, kde se ptáme specificky na oblast podpory nadaných dětí. Ptáme se, jestli jsou rodiče       informováni, jestli mají zážitek v řešení svých přání a požadavků. Děláme i rozhovory se žáky přímo ve školách, rodiče o nich dostávají informaci, že budou probíhat, musejí k nim nejprve dát informovaný souhlas. Vše vyhodnotíme a načrtneme tipy, co by se ze stávající situace dalo vytěžit. Naše doprovázení je mentorské, jedná se o podněty a       doporučení, nikoliv připravené rady. 

Jaké jsou ty další osy?

Kromě spolupráce s rodiči je tam sedm dalších os a škola si může vybrat, kde bude mít těžiště. Nechybí například vize a hodnoty školy, ustanovení školního koordinátora podpory nadání, identifikace nadání. Pak jsou tam metody a opatření, která může zařadit  učitel v rámci své třídy, aniž by mu je někdo odsouhlasil. a metody a způsoby podpory, které aplikuje škola jako celek Jedna z os je i péče o pedagogický sbor. Učitelé se  často cítí přetížení, nechceme jim nakládat další povinnosti – jedním z opatření ve třídě  tedy je,  že děti vědí, kde najdou pomůcky pro další práci v hodině a jsou nastavena pravidla, kdy a jak si je smí samy vzít. A poslední osou je práce s vysokou citlivostí.

Když jsem byla na exkurzi na školách Holandsku, říkali nám, že na některých školách využívají pro práci s nadanými dětmi prarodiče nebo pedagogy v důchodu – že se dětem věnují nad rámec výuky. Děje se něco takového i u nás?

O ničem takovému v našich podmínkách nevím. Co se občas děje, je mentorská podpora ze strany rodičů, ze strany pracovníků školy nebo někdo angažuje bývalé absolventy, např. ke konzultacím, pomoci při pořádání akcí.

Co ještě můžou rodiče pro nadané děti udělat ve vztahu ke škole? 

Kromě toho, že mohou komunikovat se školou a být součinní, mohou škole projevit zájem o tuto problematiku. Jedna z otázek v našem dotazníku je, jestli by, pokud by škola chtěla, byli rodiče ochotni se do péče o nadané nějak zapojit. My na školách       někdy slýcháme „ale rodiče s námi nespolupracují, oni nám sem ty děti přivedou, odloží je tu a tím to končí“. Z dotazníků ale často vyplyne, že část rodičů ráda pomůže: n     ěkdo může nabídnout čas a udělat třeba přednášku, nabídnout konzultaci nebo vést kroužek blízký svému oboru, jiní zase poskytnou finanční podporu pro zakoupení pomůcek. 

Co mohou pro to, aby se rodiče o téma nadaných dětí víc zajímali, udělat školy?

Mohou uspořádat rodičovské kavárny, poslat dotazník. Tam, kde to funguje dobře, nejde o jednorázovou akci, ale vyplácí se  vytrvalá komunikace tohoto tématu. Někdy rodič nepřijde na první, ani na druhou kavárnu, ale na třetí už ano.