Podněty rodičů bereme vážně

Ivana Čermáková stojí v čele Gymnázia Jana Blahoslava v Ivančicích sedmý ok. O vstřícnost k rodičům usiluje dlouhodobě, v posledním roce ale dala tématu prioritu a na škole se „dějí věci“.

Původně u vás na škole fungovalo SRPŠ, za předchozího vedení školy se ale rozpustilo a jeho kompetence částečně přešly na žákovský parlament. Asi před rokem jste se rozhodla, rodiče opět více vtáhnout. Proč?

Můj nejdůležitější úkol je vytvářet příznivé podmínky a bezpečné klima ve škole pro žáky, pro učitele a také pro rodiče. Trápí mě, když se s rodiči vidím pouze v okamžiku, kdy se řeší nějaký nepříjemný problém. Myslím si, že to je špatný začátek spolupráce.

Potřebuji mít jejich důvěru, aby  se nebáli za mnou přijít v případě, že uvidí nějaký problém, abychom ho mohli řešit společně. Když uvidí, že se  tady opravdu snažíme individuálně podporovat každého jedince, že jsme lidští, spíše pochopí, že nějaké třeba i nepříjemné opatření nepřišlo z čistého nebe. Jsou i studie, které říkají, že když děti vidí, že rodiče stojí při škole, jsou v menším stresu a lépe se jim učí.

Proč ale teď?

Jsem ve funkci sedmý rok, nejdříve jsem se zaměřila na vztahy mezi učiteli, protože když jsem sem nastoupila, nebyly tu vztahy úplně dobré. Pak bylo na čase se zaměřit víc i na žáky, aby měli to prostředí co nejlepší.  A teď přišli na řadu rodiče. Společně jsme s žáky a rodiči vybudovali beach-volejbalové hřiště, řada rodičů přijala pozvání přijít do školy představit zajímavosti ze svého oboru. Po workshopech vedených rodiči jsme společně poseděli.

Hodně mi v tom taky pomohla spolupráce s kolegou Štěpánkem, který se ujal role koordinátora podnikavosti a snažíme se společně vymýšlet různé aktivity. Má výborné inovativní nápady, které se snažíme uvádět v život.

Rodiče jste zapojili i do tvorby školního vzdělávacího programu. Jak?

Zkusili jsme si společně sestavit profil absolventa. Velké překvapení pro všechno pro všechny bylo, že profil absolventa od učitelů, od rodičů a od žáků se v podstatě nelišil. Dále bychom chtěli pokračovat s rodiči v konzultaci třeba o volitelných předmětech, jak je nastavit, protože vnímám oprávněnou kritiku rodičů, že s volitelnými předměty začínáme velice pozdě a nemáme je v takové míře, jako bychom mohli. Chtěla bych se s nimi taky pobavit o nějaké integraci předmětů, jaký názor mají na větší propojování. 

Nebáli jste se, že když rodičům nabídnete možnost se více vyjadřovat, budou nejvíce slyšet potížisté a ve finále vám to práci zkomplikuje?

Mě velmi příjemně překvapilo, že v podstatě na těch akcích nebyl nikdo takový. Když nám tu konstruktivní kritiku zprostředkovávali, bylo to velice slušnou formou a většinou jsme jim museli dát za pravdu, bylo toho hodně k zamyšlení. Cítila jsme se v tom s kolegy dobře a věřím, že i rodiče si odnesli stejný pocit.

Rodičům posíláte také zpětnovazební dotazník. Co jste z něj například zjistili?

Vyplynuly nám z něj nějaké nové aktivity pro nový školní rok. Rodiče měli zájem třeba o společný sportovní den nějaký pohybové aktivity, přišli také s nápadem na společné odpoledne s deskovými hrami. Anebo podněty k volitelným předmětům.

Kde pro vás leží hranice, do čeho rodiče na škole mluvit smí, a do čeho už ne?

My jejich názory samozřejmě vyslechneme a to, co pro nás bude přijatelné a přínosné, použijeme. Od rodičů vždy vzejde nějaký podnět, který je dobrý k zamýšlení, ale to rozhodnutí nakonec musí zůstat na pedagogickém týmu. Zodpovědnost za školní vzdělávací program mám ve výsledku především já.

Máte nějakou školu, která je pro vás  ve spolupráci s rodiči inspirací?

Sleduji například takovou menší základní školu Řeznovice, jsou v těchto aktivitách hodně napřed. Dělají je už dlouho. Rodiče tam třeba přijdou upravit hřiště a pomoct vyloženě s tím zázemím, s vybavením a tak dále. Tamní komunita je velice silná. Tak daleko my ještě nejsme, ale je to cesta, která nás láká.

Co je v oblasti spolupráce s rodiči cílem pro Vás?

Jsme škola na malém městě, takže máme trošku specifické postavení, protože téměř každý žák tady má někoho příbuzného, kdo do té školy chodil. Taky chceme být komunitní školou, takovým centrem vzdělávání a setkávání nejen pro rodiče a žáky, ale i pro veřejnost. Pořádáme různé přednášky. Děláme univerzitu třetího věku, příští rok připravujeme přednášky na téma umělé inteligence pro seniory.

Ta univerzita třetího věku probíhá přímo ve škole?

Ano, začala jsem to dělat já s paní zástupkyní, která se organizace této akce nadšeně ujala a zařizuje ji. Moc mě to těší. Každé léto také pořádáme na pár dnů příměstský tábor pro žáky ze základních škol, aby se seznámili s naší školou a nebáli se pak podat přihlášku.

Vaši žáci mají k dispozici i vlastní kuchyňku v žákovské klubovně, kde si můžou například ohřát jídlo v mikrovlnce. Jakou s tím máte zkušenost?

Dobrou, využívají ji například pro ohřátí oběda.

Jaké plány máte v rozvoji školy v nejbližší budoucnosti?

Od žáků vzešel požadavek na nějaké tiché klidné místo, studovnu. Mají teď místnost školního klubu, kde je i počítač a různé hry, ale tam úplně klid nebývá. Máme teď tedy požádáno o studovnu s knihovnou

Jak moc je pro vás zapojování rodičů náročné časově?

Klima ve škole je pro mě priorita, takže předpokládám, že byť tyto aktivity časově náročné, bude jich spíš přibývat. Od příštího roku budu ale mít dalšího zástupce, což by mělo pomoci.