Otevřenost a vlídný řád

Na ZŠ Miroslav rodiče zařizují ples a podílejí se i na vizi školy

Na školním plese ZŠ Miroslav nastupuje po krátkém projevu ředitelky několik desítek deváťáků na pečlivě nacvičené předtančení. Při polonéze vedou černě odění chlapci děvčata v bílých róbách za dojatého potlesku rodičů. Právě oni se zde rok co rok podílejí na tom, aby školní ples proběhl. Cest, jakými tu škola maminky a tatínky do života školy zapojuje, je ale vícero.  

ZŠ Miroslav navštěvuje asi 450 žáků, ve dvou budovách, z nichž zejména ta pro starší děti, funkcionalistická, se může pyšnit mimořádně zdařilou rekonstrukcí. Podlahy z litého teraca se dočkaly poctivé výplně, široké schodiště lemuje původní dřevěné zábradlí, chodby jsou bílé, čisté, decentně zdobené a opravy se dočkaly i dobové dveře.

Vlídný řád a jasná pravidla prostupují i spolupráci s rodiči. Už léta zde funguje Sdružení rodičů, kde má každá třída jednoho zástupce, celkem tedy 27 lidí. „Je pro mě důležité, aby rodiče brali školu jako součást života dětí a svého, ne jako něco odděleného,“ říká ředitelka  Jana Kadlecová s tím, že velká část komunity kolem školy se zná i z městečka. Na druhém stupni to ale platí méně, hodně dětí sem přichází z okolních škol. „A tam nám neformální akce ještě více pomáhají se sbližovat,“ dodává ředitelka. „Když vidím, že moji rodiče přijdou do školy a jsou tu v pohodě, cítím se tu i já víc v pohodě,“ potvrzuje čtvrťačka Klárka. 

Naši v pohodě, já v pohodě

Sdružení hospodaří s rozpočtem okolo 300 tisíc korun, který plní krom příspěvků rodičů zejména výtěžek ze zmiňovaného plesu a ze sběru papíru a dalších surovin.

Ples je kompletně v režii rodičů, zejména předsedkyně sdružení. Mají rozdělené role – někdo shání sponzory, další zajišťují občerstvení, prodej vstupenek, šatny, losy, úklid. „Tím, že nás je relativně dost, se to dá zvládnout,“ říká členka rodičovského sdružení Eva Opálková. Deváťáci si nachystají předtančení, i proto tam přijdou všichni jejich rodiče a prarodiče, v sále prý korzuje většinou přes 500 lidí. 

Kromě plesu rodičovský spolek přispívá na dopravu na soutěže, na knižní odměny, pomáhají kupovat pomůcky, lyžařské vybavení, které škola žákům půjčuje nejen na lyžařské výcviky, pomůcky do družiny, sedačky, odměny na Mikuláše či interaktivní tabule a projektory. Z rodičovských peněz se přispívá i na adaptační kurzy či kavárny pro rodiče. 

Propojení s obcí

V malé obci se škola snaží zapojovat i širší zdejší komunitu. Oblíbenou akcí, jež propojuje školu s Miroslaví, je podzimní lampionový průvod. Rodiče společně s dětmi chystají různé výrobky z dýní či pařezů na školní výstavu. Samotný den bývá načasován na oslavy vzniku republiky. Vychází se ze školy, kde je k zhlédnutí výstava, a pak přítomní zamíří s lampionky i k oficiálním projevům radních a užijí si společně obecní ohňostroj.

Rodiče škola přizývá i ke spolupráci na různých projektech. Když se například zapojila do umístění kamenů zmizelých (stolpersteine) v obci, instalovali je jako součást projektu spolu s místním evangelickým sborem a společně s žáky ze školy v Německu, se kterou mají družbu. Po instalaci si žáci, rodiče i veřejnost užili občerstvení (jedna maminka dokonce napekla buchtu dle židovského receptury), židovské tance a výstavu. Následovala návštěva zdejších žáků v Berlíně a projekt pokračuje. A protože se při prvním ročníku mimo jiné právě od rodičů podařilo vybrat 36 tisíc, chystají se Miroslavští letos instalovat dalších 14 kamenů. 

Jednou za měsíc chodí někteří žáci také do domova důchodců a rodiče pro babičky občas něco napečou. „Když spolu pak jdeme po městě, stává se, že se najednou se k dceři hlásí cizí babička, je to hezké,“ říká Opálková a dodává, že se rodiče u ní ve třídě zapojují i do výuky, každý rok například dětem chystají školní štědrovečerní večeři. „Spolupráce rodičů mi dává smysl v tom, že podporuje i ten můj vztah s dítětem, jsem tam pro něj, proplouvám společně s ním celou školou,“ dodává maminka.  

V první až třetí třídě bývá spolupráce s rodiči nejintenzivnější. Část rodičů dle zástupkyně ředitelky Radky Holcrové zůstane aktivní i na druhém stupni, někdo donese stromeček, někdo upeče cukroví, zúčastní se akcí či uspořádá ples. „A hodně se toho u nás s rodiči odehrává v jednotlivých třídách či ročnících, cílem je, aby spolupráce plynula napříč školou,“ dodává Holcrová. 

Pravidelně a s jasnou náplní

Schůzky rodičovského sdružení režíruje do značné míry škola. Bývají dvakrát do roka, v den rodičovských schůzek. Vždy je součástí i příspěvek metodičky prevence, například na téma tabákových výrobků nebo rizik na sociálních sítích. Setkání probíhají tak, že se sdružení sejde před „rodičáky“, zástupci školy je seznámí s aktuálními tématy k řešení, rodiče pak odejdou do tříd se dvěma úkoly, které tam mají s ostatními probrat, a pak se vracejí zpět na schůzku, kde svá zjištění diskutují s vedením školy a čeká na ně i občerstvení. Sdružení takto například pomáhalo řešit poničené toalety nebo častý výskyt žvýkaček pod lavicemi. Zástupci šli do tříd s otázkou, co by se s tím dalo udělat. Výsledkem je, že jsou ve třídách špachtle, a děti žvýkačky samy uklízejí. 

Škola ve spolupráci se sdružením pořádá také kavárny pro rodiče, kam buď přináší sama témata, která chce rodičům ozřejmit, případně zve odborníky z OSPODu či na sociální sítě. Kavárny probíhají 2-3 krát za rok, jsou zdarma a otevřené i veřejnosti mimo školu. 

Vtáhnout rodiče pomáhají i tripartity, které mají někteří učitelé i na druhém stupni (pro školu jako celek to není jednotné). Jasný řád má i nastavení komunikace mezi školou a rodiči - zorienovat se v něm pomáhá rodičům komunikační strom, který má škola snadno dostupný i na webu. 

Jsou i třídy, kde jsou rodiče vtahováni ještě víc. Například zástupkyně ředitelky Jana Pavlů ve třídě, kde měla třídnictví, komunikovala s rodiči několikrát týdně přes Facebook. „Úplně nás tím vtáhla do dění,“ oceňuje to maminka dívky z této třídy, již zmiňovaná Eva Opálková. „Mám tu zkušenost, že když rodičům nabídnu komunikačně bohatý servis, přenáší se to na klima celé třídy a rodiče mi pak rádi poskytují i zpětnou vazbu,“ říká Jana Pavlů. Na začátku 1. třídy prý zve rodiče do třídy a označují společně dětem pomůcky, na podnět rodičů zařídila školní účet Canvy. Rodiče také zve do výuky, aby představili svoje profese. A když se žáky vyrazili na školu v přírodě, přizvali i rodiče. „Přidala se jich polovina,“ pochvaluje si učitelka, která ve škole také zaštiťuje rozvoj podnikavosti a využívání digitálních technologií, spolupracuje mj. s brněnskými Prototýpky. „Tím, že s námi paní učitelka komunikuje, vidíme, co všechno dětem škola dává. Potom máte také chuť to škole vracet,“ komentuje to Opálková. 

Míra otevřenosti je samozřejmě učitel od učitele různá. Vůli vyslechnout si všechny rodiče ale Kadlecová nedávno demonstrovala například tím, že jim nabídla zapojit se do tvorby nové vize školy. Dotazník, kde měli vyjádřit své postoje ke škole, zaslala totiž nejen učitelům, ale i zřizovateli, žákům – a rodičům. „Zjišťujeme, kde vidí pozitiva, kde negativa, co je podle nich potřeba zlepšít – a ta vize se i o to bude potom opírat,“ plánuje Kadlecová.