Od betonové zahrady k místu, které žije. Jak MŠ Makovského proměnila prostor i vztahy

Ještě před několika lety obklopoval Mateřskou školu Makovského v Ostravě především asfalt, beton a několik běžných herních prvků. Dnes jde o místo, kde děti pěstují jahody, vaří z bylinek, staví stany, učí se venku a kde se po odpoledních potkávají celé rodiny. Proměna zahrady ale nebyla jen stavebním projektem. Postupně změnila způsob vzdělávání, spolupráci s rodiči i atmosféru celé školy.

„Byla tu čtyři pískoviště, spousta asfaltu a betonu a jedna maličká prolézačka na celou školu. Brzy jsme přišli na to, že nám to nestačí,“ vzpomíná ředitelka Jitka Hrazděrová.

První kroky začaly záhy poté, co Hrazděrová v roce 2019 nastoupila do funkce. Začali odstraňovat betonové plochy a postupně hledali, co by mohlo vzniknout místo nich. Brzy se ukázalo, že tak rozsáhlou proměnu nelze zvládnout bez dalších lidí.

Od bourání betonu ke společné vizi

Naštěstí se postupně kolem školy vytvořila skupina rodičů, kteří sdíleli podobnou představu, jak by měla zahrada vypadat. Někteří pomáhali odvážet rozbitý beton, jiní přiložili ruku ke stavbě nových prvků. Celkem ze zahrady zmizely čtyři kontejnery betonu.

Zlom nastal ve chvíli, kdy škola získala podporu programu Karel Komárek Family Foundation, zaměřeného na proměny školních zahrad. S pomocí odborníků přestali řešit jednotlivé nahodilé nápady a začali vytvářet dlouhodobou koncepci.

„Oslovili jsme architektku, která s námi zahradu prošla. Zeptali jsme se dětí i rodičů, co by chtěli oni a vytvořili jsme dlouhodobý plán. Jedeme na etapy podle toho, kolik peněz zrovna máme k dispozici, ale má to celé jasný směr,“ popisuje ředitelka.

Když se rodiče stanou partnery

Asi největší změna se odehrála ve vztazích mezi školou a rodinami. Rodiče dnes nejsou jen návštěvníky besídek nebo třídních schůzek. Mnozí se stali skutečnými spoluautory proměny.

„Vozili materiál, pomáhali stavět prvky z polotovarů, natírali je, montovali. Třeba na domečky na hraní jsme koupili jen dřevo a zbytek udělali rodiče,“ popisuje Jitka Hrazděrová.

Celkem se na brigádách vystřídalo kolem šedesáti dobrovolníků. Společně vybudovali například venkovní učebnu, která nahradila původní altán. Jeden z tatínků převzal stavební dozor, další nabídli technické znalosti, kontakty či vlastní vybavení.

„Moc mě těší, že je komunita našich rodičů tak otevřená a vřelá,“ usmívá se ředitelka. „Ta zahrada je úplná pecka. Jsme tu i díky ní taková komunita, vídáme se i ve volném čase,“ komentuje to Lukáš, jeden z tatínků. Potvrzuje to i další z tatínků Michal: „Po práci tady jsme si třeba zagrilovali, poznali jsme se. Dneska jsme už kamarádi, i my rodiče mezi sebou, a to je velké zadostiučinění,“ říká. 

Spolupráce navíc postupně překročila hranice zahrady. Rodiče pomáhají organizovat benefiční akce (na první rodinný festival v červnu dorazilo přibližně sedm set lidí), jarmarky, oslovují sponzory a zapojují se do spolku rodičů, který pravidelně konzultuje větší projekty školy. 

Fundraising jako součást práce školy

Velkou zkušeností bylo i osvojování fundraisingu – škola měla k dispozici konzultanty z Nadace rodiny Karla Komárka. „Uvědomila jsem si, že mi nemusí být trapné říkat si o peníze. Že to nechci pro sebe, nýbrž pro děti,“ popisuje Hrazděrová změnu přístupu.

Proměna zahrady zatím stála přibližně jeden a půl milionu korun. Částkou 370 tisíc korun školku podpořila zmíněná nadace, peníze ale přicházejí i z dalších grantů či od dárců.

Částečně pomáhají sehnat peníze i rodiče. Například zmiňovaný tatínek Michal pro školku požádal o půlmilionovou dotaci od magistrátu. „Chodí sem obě naše děti, chci, aby jim tu bylo dobře, tak se rád zapojím,“ vysvětluje.

Zahrada jako učebna

Po sedmi letech je zahrada prostorem bohatým na trávník, záhonky i herní prvky. Na zahradě žáci tráví čas každý den bez ohledu na počasí. Někdy zde svačí, jindy pozorují přírodu, pěstují vlastní plodiny nebo využívají bahniště, venkovní učebnu či přírodní herní prvky. Předškoláci na zahradě na konci roku dokonce přespávají ve stanech.

Proměna prostředí zároveň vedla učitele k přemýšlení o tom, jak učit jinak. „Může se zdát, že stačí prostě udělat stejné řízené činnosti, co jsme dělali vevnitř, na zahradě. Určitě to možné je, ale byla by to škoda. Učení venku toho nabízí mnohem víc,“ říká Hrázděrová. 

Pedagogický tým proto navštěvoval školy, které už s venkovní pedagogikou pracovaly, i vzdělávací organizace zaměřené na učení venku, jako je brněnská Lipka. 

„Děti se tu můžou všestranně rozvíjet, venek je ideální prostor pro zkoumání všemi smysly a pro pohyb,“ souhlasí vedoucí učitelka Monika Jíchová.

„Je skvělé s dětmi chodit ven, oceňuji to obzvláště teď v teplých dnech,“ potvrzuje i učitelka Kateřina Labská a dodává, že ráda propojuje práci na zahradě s polytechnickou dílnou. „Děti se také s chutí ušpiní, nejraději vaří lektvary a hrají si v pískovišti,“ směje se.

Častý pobyt venku kvitují i mnozí rodiče. „Naše holky jsou venku maximálně spokojené,“ říká maminka Monika. „Máme štěstí i na úžasné paní učitelky, věnují dětem čas i mimo pracovní dobu, co měsíc nebo dva pořádají akce. Nemusely by to dělat, ale dělají a my si toho strašně vážíme,“ pokyvuje. 

Otevřená zahrada

Proměněný prostor neslouží jen dětem z mateřské školy. Každý podvečer je zahrada otevřena veřejnosti. Přicházejí rodiny s malými dětmi, které školku teprve poznávají, maminky na rodičovské dovolené i sousedé z okolí. Mohou využít ohniště, posedět nebo si jen pohrát.

Přestože škola měla zpočátku obavy z poškozování vybavení, zkušenost je zatím pozitivní. Přítomnost správce pomáhá udržet příjemnou atmosféru a zahrada se stala přirozeným místem setkávání.

Školka se také stala vzdělávacím centrem venkovní pedagogiky pod záštitou Karel Komárek Family Foundation a učitelé i studenti pedagogiky sem přijíždějí načerpat inspiraci.

Proměna, která nekončí

Když se dnes ředitelka Jitka Hrazděrová ohlíží zpět, nemluví především o nových herních prvcích ani o investovaných penězích.

„Zpočátku to tu bylo takové hodně neosobní. Nikdo jsme se neznali, ani zaměstnanci, přišla jsem zvenku. Jak jsme začali pracovat na zahradě, propojili jsme se a i rodiče se začali o školku víc zajímat,“ říká.