Nina Černíková z pardubického „Waldorfu“: Školu vnímám jako organizmus. A chci mu pomoci, aby žil

Málokterý rodičovský spolek má tak propracovanou strukturu jako rodičovský spolek při Základní škole Waldorfské v Pardubicích. Nové rodiče tu čeká manuál, rozdělují se na různé pracovní skupiny a slavnosti chystají za pomoci excelové tabulky. Společně si pak mohou krom slavností užít i celodenní vzdělávání a škole pomáhají třeba psát vlastní noviny.

Váš spolek má mimořádně podrobně zpracované webové stránky, kde je popsána i struktura spolku. Jak je nastavena?

Do spolku přizýváme všechny rodiče, zpravidla do něj vstoupí všichni. Všichni tedy také odvádějí příspěvek spolku. (Ve škole je celkem 230 dětí). Každá třída má svůj vlastní bankovní účet a pokladníka, který příspěvky vybírá. Deváťáci pak předají svůj bankovní účet dalším prvňákům.

Jaké další funkce krom pokladníka mají rodiče ve třídách?

Každá třída si zvolí jednoho zástupce výboru spolku, který za ni komunikuje směrem ke spolku jako celku. Má ho každá třída, je jich tedy devět, a společně řeší obecné, koncepční, finanční a kontrolní věci. Pak si volí důvěrníka, to je člověk, který řeší témata, která se týkají přímo té konkrétní třídy a aktuálního dění ve škole. A dál nám tu fungují pracovní kruhy, aktuálně je jich 7 a každý se věnuje nějaké oblasti – pořádání slavností, správa financí, podpora předškolní pedagogiky, rozjezd lycea, tvořivá setkání rodičů, komunikace a vydávání časopisu a kruh věnující nastavování formální spolkové dokumentace. V kruzích ale nemá každá třída svého zástupe, i když by se nám líbilo, kdyby to tak výhledově bylo.

Jaká je Vaše role v tomto systému?

Jsem zástupce výboru spolku za třetí třídu. Trošku komunikuji i s kruhem slavností, občas někde něco vypomáhám. Zapojuji se do kruhu komunikace. Nově jsem také otevřela kroužek dramatické výchovy, protože je to můj obor, jsem vystudovaná herečka. A snažím se vypomoci i jinde, když mám kapacitu - na škole v přírodě klidně vařím obědy a vozím bágly, dělám instruktora lyžování a podobně, jsem hodně aktivní rodič.

Jak se vám takováto struktura osvědčila?

Je poměrně čerstvá, jak přicházejí noví rodiče, nové impulzy, mění se to. Ta pravidla a strukturu pilujeme intenzivněji asi poslední dva roky. Počet aktivních rodičů se poslední dobou trochu rozrůstá a s tím roste i potřeba dát všemu pravidla. Jsem za to ráda, protože pro mě byla dřív organizace akcí na Waldorfu trošku nepřehledná.

To je zajímavé, protože pro mě je Waldorf docela hodně právě o pravidlech a disciplíně, ale i svobodě.

Jedna věc je to, jakým způsobem se pracuje s dětmi, což je úžasně skvělé a samozřejmě to má pevná pravidla. Ale pak je ta organizační část, která se musí nastavit, aby to takhle mohlo být.

Spolek vznikl zároveň se školou?

Škola teď slavila 30 let a od začátku to byli aktivní rodiče, kteří školu spoluutvářeli a podporovali. Spolek vznikl až okolo roku 2014 a prošel různými fázemi. Já v něm jsem šestý rok.

Kolik vás je tedy mezi rodiči těch aktivních?

Výbor spolku má devět lidí, devět je i důvěrníků. Kruhy jsou na bázi čisté a spontánní dobrovolnosti, je proměnlivé, kolik rodičů přijde a ochotně tomu věnuje čas. Kruh slavností připravuje různé akce. U stolu tam sedí tak šest, sedm lidí, akci vymyslí a pak pošlou excelovou tabulku všem rodičům s prosbou, ať se zapíšou, kdo upeče, kdo něco přinese dobrého, kdo udělá oheň, kdo zajistí dříví, kdo nanosí lavice atd. Samozřejmě nemůžete počítat s tím, že budou všichni aktivní. To takhle nikdy není. Ty akce se nám každoročně opakují a mají docela pevně daná pravidla. Je tu i koordinátorka spolku, která pomáhá všechny činnosti provázat a je spojkou do školy.

Jak se ta pravidla předávají?

Na konkrétní akce jsou vytvořeny tzv. metodiky, které se předávají jednotlivým třídám. Například adventní jarmark, velkolepá celodenní akce. První třída na něm vždy organizuje kavárnu, což je strašně náročné pro ty rodiče, kteří se ještě ve škole úplně neorientují. Takže dostanou metodiku, kde se dozví, co je potřeba si zajistit, co má každá třída za úkol, jak to vypadá v praxi. A samozřejmě jim pomáhá i koordinátorka kruhu slavností. Výtěžek z občerstvení jde částečně do fondu té třídy (byť péct pomáhá celá škola), takže pro třídu je z tohoto pohledu důležité, aby se na to dobře připravili.

V čem je podle vás největší přínos spolku pro školu?

Pomáhá udržovat živou komunitu rodičů. Pomáhá, aby to tady rodiče bavilo, aby tu byli spokojení a cítili se příjemně. Dalším úkolem je komunikace s kolegiem, s učiteli, aby vše bylo v rovnováze. Důležitá je také podpora rodin v nesnázích nebo podpora učitelů.

Co vám funguje, abyste vtáhli nové rodiče, když přijdou jejich děti do prvních tříd?

Jednou z podmínek přijetí je, že rodiče absolvují povinné přednášky na téma waldorfské pedagogiky a výchovy dětí ve škole. Už od června také probíhají třídní schůzky s jejich budoucím třídním učitelem. Možná pomáhá to, že se nám ty akce víceméně opakují, takže člověk ví hodně dopředu, jaké jsou jeho možnosti, do čeho se a jak přidat. Inspirujeme se také jinými waldorfskými školami. Některé z nich mají krásně zpracované manuály, co to vlastně znamená, být waldorfský rodič, že to není jen o tom „poslat dítě do školy,“ ale že se od rodiče vyžaduje poměrně velká časová dotace při pomoci s organizací různých akcí. Škola velmi doporučuje zapojit se, je to ale ve finále samozřejmě dobrovolné. Na podobném manuálu také pracujeme a první verzi již viděli rodiče budoucích prvňáků.

Jsou všechny akce pro celou školu?

Některé akce jsou jen pro konkrétní třídu, třeba adventní spirála nebo sv. Martin. A pak máme větší, celoškolní akce. Jak jsem již zmínila Adventní jarmark, Jarní slavnost nebo W – akademii. To je celý den nadupaný přednáškami a workshopy s tématy týkající se waldorfského vzdělávání.

Zároveň jako rodiče pomáháte s prezentací školy navenek. Jak konkrétně?

O to se stará Komunikační kruh. Má dvě větve.  Jedna je redakce, která vydává měsíčník Waldorfinky, kde se píše o dění ve škole i o odborných tématech. Tisknou se pro každé dítě a jeho rodinu. Ta druhá část komunikačního kruhu řeší strategickou komunikaci směrem ven k veřejnosti, propagaci školy a informovanost pro rodiče budoucích prvňáků. Bojovali jsme tu třeba s přesvědčením, že jsme škola pro postižené nebo sociálně slabší děti. Tak tomu samozřejmě není, ale v 80. letech sídlila v této budově škola s vyšší koncentrací sociálně slabých dětí. Z takové nálepky se těžko dostává, ale makáme na tom. Škola je silná, zdravá a ví, co může nabídnout. Rádi to ukážeme i široké veřejnosti.

Pomáháte spravovat i Facebook školy?

Škola vede aktivně ten svůj a spolek v tomto roce zakládá vlastní facebookové stránky.  Cílem je si navzájem pomáhat a doplňovat. Spolek chystá plakáty na různé slavnosti, na kterých se podílíme, posílá avíza na akce do radničních novin do kalendáře kulturních akcí. S místní městskou částí spolupracuje třeba na masopustu, který je i pro veřejnost.

Jak probíhá komunikace vašeho spolku s učiteli?

Na schůzky výboru spolku chodí jedna z učitelek a jednou či dvakrát za rok probíhají schůzky spolku s kolegiem (podegogickým sborem, pozn. red.). Většinou to bývá před nějakými většími akcemi, abychom se lépe domluvili. Komunikujeme spolu také například okolo finanční podpory pro vzdělávání pedagogů – finance spolku mají svůj samostatný kruh.

Jak často se jako spolek scházíte?

Výbor spolku asi jednou za dva měsíce, důvěrníci stejně tak, 2x za rok je členská schůze. Pracovní kruhy se setkávají dle potřeby.

Kde leží hranice, do čeho už jako spolek ve škole nemluvíte?

Spolek má na starost organizaci akcí, sdružování, podporu a aktivizaci rodičů, podporu pedagogů. Vše ostatní, co se týká práce s dětmi, personálního obsazení, provozu, jde za školou.

Práce pro spolek vás stojí nemálo času. Proč jste ochotná ho škole dát?

Jsem vděčná za to, že moje děti můžou být na takovéto škole. Dělám to pro ně. Chci přiložit ruku dílu. Chci pomoct tomu organismu, aby žil.