Na školní výměně i s rodiči. Na ZŠ Všenory vyzkoušeli družbu s německými žáky už na prvním stupni

V sále kulturního domu ve Všenorech nedaleko Prahy sedí v kruhu asi dvacet dětí a lektorka jazykové animace jim ukazuje, že když řekne nějaké číslo, mají k němu udělat konkrétní pohyb.  Čísla říkají na střídačku česky a německy, děti si podle pokynů sedají, poskakují nebo se otáčí. Nejprve čísla vybírá animátorka, pak pokyny převezmou děti a po číslech přijdou na řadu i barvy a ovoce. Jazykové hry jsou součástí čtyřdenní návštěvy německých žáčků na ZŠ Všenory, která se letos pustila do neotřelého projektu – školní výměny pro prvostupňové děti, s nimiž do zahraničí vyrazili i jejich rodiče. 

Nápad vznikl vloni na podzim na konferenci, která měla za cíl seznámit a inspirovat na konkrétních příkladech školy z Česka a Německa, které by měly zájem se propojit pro společnou spolupráci. Konference cílila primárně na starší děti a Bára Procházková, maminka jedné z žaček ZŠ Všenory, tam jela jako moderátorka, nikoliv sbírat kontakty. Veronika Spika, učitelka mnichovské ZŠ na ulici Hermine-von-Parish ale nelenila, slovo dalo slovo a ženy se dohodly, že zkusí výměnu na svých školách a pilotně se pustí do akce pro děti staré 6 až 10 let, průřezově od první do čtvrté třídy.
Procházková se pracovně pohybuje v česko-německých vztazích a je také členka Sdružení rodičů při ZŠ Všenory, kam chodí její dcera. Nápad ji nadchl. „Šestileté dítě ale nemůžeme pustit samotné na několik nocí do německé rodiny, neumí anglicky, nemá ještě často mobilní telefon, aby mělo kontakt s rodiči. A proto jsme přizvali i rodiče,“ říká. A proto záštitu za projekt převzal tamní rodičovský spolek. 

Spika a Procházková podaly žádost o podporu projektu u Česko-německého fondu budoucnosti, což celkové náklady srazilo na 1300 korun na jedno dítě, a začaly oslovovat rodiny na školách. Daly dohromady z jedné strany dvanáct a z druhé jedenáct dětí, které byly s rodiči ochotny do neprobádaných vod vstoupit. V březnu vyrazili na čtyři dny Češi do Mnichova a v květnu naopak. Skupiny cestovaly společně vlakem, takže i cesta představovala jakýsi teambuilding, protože ne všechny děti a už vůbec ne rodiče se předem navzájem znali.

V obou zemích bylo na programu nejprve společné posezení, kde pohoštění připravili domácí rodiče, další den jazyková animace, která měla napomoci osvojení pár slovíček, společná vyučovací hodina výtvarné či hudební výchovy, v Mnichově pak děti vyrazily třeba do Zoo, v Česku zase absolvovaly dvojjazyčné divadlo Tři Schweiňátka. Pro rodiče pořadatelky zarezervovaly místnost, kde mohli pracovat na home-office. „Ve finále ale místo toho celou dobu konverzovali a vyměňovali si zkušenosti se školstvím a se vzděláváním v obou zemích,“ směje se Spika. Na víkendový celodenní výlet se pak přidali i ostatní rodinní příslušníci a česko-německá skupina měla až 50 členů. 

Volnočasový program byl pak na rodinách.  „V Česku jsem poprvé a jsem nadšený, máte tu takové velké domy a hodně zvířat - v rodině, kde bydlím, mají 8 slepic a králíky. Těším se, že zítra půjdeme rybařit,“ komentuje svoji zkušenost například třeťák Ludwig.  Všenorská prvňačka Anička si zase pochvaluje bohaté snídaně v německé rodině a že se navzdory neznalosti jazyka nějak dohodli. „Jde to ruce-nohy. A mnohá slova máme skoro stejná, třeba Banane nebo Mandarine,“ směje se tím, že nejlepším zážitkem pro ni byla návštěva mnichovské zoo. „Byl tam nádherný ušatý křeček,“ vzpomíná.

Odvaha a trochu dovolené

Krom odvahy rodiče potřebovali také pár dní dovolené. Mnozí to prý brali tak, že pojedou, aby dětem umožnili mít nový zážitek, ukázalo se ale, že zážitek je to velký i pro ně. „Rodiče sdíleli, že jsou rádi, že dokázali jít do cizí rodiny a někoho cizího vzít i k sobě, rozšířilo jim to prý obzory,“ říká Procházková. Potvrzuje to jedna z německých maminek, Angela. „Je to krásný zážitek i pro rodiče,“ shrnuje. „Největším překvapením vlastně je, jak jsou si naše životy podobné. Bavili jsme se hodně o různých našich zkušenostech z práce nebo z výchovy a průnik byl opravdu veliký. Dokonce jsme zjistili, že jsme do bytu pořídili stejné podlahové lišty a že na ně stejně nadáváme.“

Spokojený je i Jan Skopec, otec dvou zapojených holčiček. Od mládí prý rád cestuje, dříve třeba i stopem, a tak neváhal. „Když má člověk možnost poznat lidi z jiné země, obohatí ho to,“ říká. S německými rodiči mluvil anglicky a mezi návštěvami si prý občas psali přes Whatsapp. „Žena si i cíleně osvěžovala německá slovíčka na Duolingu,“ sdílí.

Během návštěvy ve Všenorech pomáhala rodičům i školní paní asistentka Eva Zykánová. „Když děti přijely z Německa, přijely nadšené, ukazovaly mi hned různá říkadla, co se tam naučily. Nesmírně se i na návštěvu německých dětí u nás těšily,“ komentuje výměnu.

Hlavní organizátorky v projektu vidí i další, hlubší roviny. „V době, v jaké žijeme, se člověk sám sebe musí ptát, co může on jako jednotlivec udělat pro to, aby se v Evropě udržel mír. Nechci znít pateticky, ale podle mě to náš projekt splňuje,“ říká Veronika Spika. „Jedna šestiletá holčička byla po první noci v německé rodině naprosto nadšená, že mají podobné hračky a že se spolu dokážou dorozumět. Překvapilo, ji, že někdo, kdo bydlí v Německu, může být velmi podobné dítě jako ona,“ dodává Procházková. 

Výměna na prvním stupni - značka ideál

Letos mohly jet i rodiny, které neměly možnost ubytovávat – to by prý Procházková napříště změnila, aby ten, kdo nakonec bydlel v hotelu, nebyl na příště ochuzen o zkušenost z rodiny. Projekt se natolik osvědčil, že už s Veronikou Spika plánují nejen další ročník výslovně pro nové prvostupňové žáky, ale původní skupina se na podzim potká na víkendovém česko-německém divadelním workshopu přesně uprostřed obou měst. A zájem je velký, Bára Procházková už pomáhá dalším dvěma rodičovským sdružením z jiných škol najít německého partnera pro podobnou akci. „Já z toho mám úplně aha moment, že to je vlastně lepší než když jedou starší děti. Nemají ještě mobil, aby spolu jen hrály hry nebo komunikovali přes překladače, ještě nemohou přecházet do angličtiny a opravdu používají naučená česká a německá slovíčka a zároveň postrádají pubertální stud. Menší děti si spolu hrají zcela bezprostředně, jsou v intenzivním kontaktu,“ pochvaluje si Procházková.