Na MŠ Větrník našli cestu, jak rodiče i děti zapojit prostřednictvím zahrady

Je konec června a na zahradě mateřské školy Větrník v Nymburce zní bubny a řehtačky a nad trávníkem lítá fotbalový míč. Tatínkové zrovna vystřídali dva týmy školkáčků a kdo zrovna nehraje, intenzivně fandí. 

Nad improvizovaným hřištěm se tyčí dřevěná rozhledna, opodál je vyzdobená prolézačka ve tvaru hasičského auta – dnes na ní je nápis zdravotník a několik dětí a rodičů převlečených za lékaře obsluhuje několik „cisteren“ s vodou a se šťávou. Kdo zrovna neholduje fotbalu, pobíhá po desítkách dřevěných prolézaček v okolí, po hmatovém chodníku, část dětí si hraje s vodou v kutišti, zobe jednohubky nebo si jen tak povídá. 

Z 20 procent na 100

Autorka těchto řádků viděla desítky školních zahrad v Česku, tak rozsáhlé a propracované dílo jako zde však měla možnost pozorovat málokde. Ještě nedávno školka využívala asi dvacet procent zahrady, velká část plochy byla holá, případně pokrytá tújemi a každé oddělení mělo přidělený jen jeden výsek zahrady. Dnes mohou všechny děti využívat všechno a kromě již zmíněného tu člověk najde i originální dendrofon, nespočet skrýší, výjimečně bohatě vybavenou venkovní učebnu, umělecky pojatou kuličkodráhu, na mnoha místech tekoucí vodu, keře, stromy a zase keře. 

Fotbalistům intenzivně fandí i energická hnědovláska Šárka Michlová, hlava MŠ Větrník. Zástupkyně ředitele pro MŠ sem přišla před osmi lety a rozhodla se vybudovat ze zahrady ústřední prostor, který bude děti lákat k pobytu venku a který umožní komunitní setkávání s rodiči. Ve spolupráci s Nadací Proměny zmapovali, co by na zahradě chtěli i děti a rodiče a potom to ve spolupráci s architektkou krok po kroku realizovali. „Od začátku jsme nechtěli jen  ledabyle nakoupit prvky z katalogu. Našim cílem bylo, aby byla zahrada sama o sobě takový velký herní prvek, kde si každý může najít to své zákoutí,“ říká Michlová.

Snad i proto se dnes rodiče v zeleni kolem školky pohybují „jako doma“. Všude postávají zapovídané skupinky, je vidět, že se lidé dobře znají, i když mnozí dojíždějí z okolí Nymburka. Napomáhají tomu četné slavnosti pořádané školkou, ale také pravidelné brigády, na které prý vždy přichází kolem poloviny všech rodičů. Pomáhají hrabat listí, natírat různé věci, zkrátka co je třeba. Výměnou za pomoc jim školka nabízí například pronájem zahrady na narozeninové oslavy. „Věřím, že když se o zahradu pomáhají starat, vezmou ji více za svou, neponičí ji. Jsme na sídlišti, spousta rodičů nemá vlastní zahradu a říkají nám, že se na práci tady vyloženě těší,“ říká ředitelka. Řada rodičů také přispívá na transparentní účet školky, a pomáhá tak zahradu dovybavovat.

Kateřina, jedna z maminek, sama jako dítě tuto školku také navštěvovala. „Je neskutečné, jak se to tady změnilo. Dřív tu byl jen ten kopec, po kterém jsme sjížděli, jeden kolotoč a to bylo vše,“ říká. Dnes si chválí, jak je zahrada krásná a kolektiv učitelek příjemný. „Nemám pak problém se s nimi poradit i o něčem důvěrnějším,“ chválí si žena. Chodí sem prý na jarní i podzimní brigády. „Pomůžeme, co je třeba, spojíme to s opékáním vuřtů, seznámíme se i s ostatními rodiči. Nejsme si pak tak cizí,“ dodává. Některé prvky tu rodiče i pomáhali vyrábět, třeba kuchyňky z palet nebo ptačí budky.

Na houpačkách relaxují dva malí kluci a jejich tatínek Honza ochotně sděluje, že měl první dítě v jiné školce a prý se to „nedá srovnat“. „Všichni jsou tady kamarádští, komunikují s námi otevřeně,“ říká. Líbí se mu prý i taková drobnost, že když dítě přijde do školky, podá mu jeho učitelka ruku a když odchází, tak se s ní loučí zase podáním ruky. „Je to výraz partnerského postoje,“ komentuje to. Ze zahrady je také nadšený. „Mají tady spoustu hraček a jsem i rád, že tady můžeme trávit čas s dětmi jako rodiče a poznávat další rodiče,“ dodává muž.

Na řadě míst je zahrada zvlněná, nad motorickým kobercem například leží klády ukotvené v několika kopcích hlíny. „Jsme tady v nížině, takže každá nerovnost je vítána,“ směje se ředitelka a tím, že nerovnosti děti baví a jednak to rozvíjí jejich hrubou motoriky. Jednou se kláda změní v kladinu, jindy v autodráhu, potřetí malý bunkr pro skřítky. 

Zahradní slavnosti doporučuje jako příležitost k prohloubení vztahů mezi školou, rodiči i dětmi i Unie rodičů. „Právě protože se potkáte v jiném prostředí než běžně v průběhu školního roku, neřešíte vzdělávání, ale jenom jste spolu a poznáváte se,“ říká Angelika Gergelová, předsedkyně organizace. Kdyby měl někdo chuť zkusit je rozjet u sebe na škole a nevěděl si rady, může se s organizací poradit. „Můžeme tu cestu hledat společně”, říká Gergelová z Unie rodičů, která na svém webu nově zveřejnila mapu míst, kde spolupráce rodičů a školy probíhá inspirativním způsobem. Najdete zde i MŠ Větrník.