Metodik prevence Zdeněk Pilař: Škola má být centrem vzdělávání i pro rodiče

Proč jste v minulém školním roce začali pořádat rodičovské kavárny?

Chtěli jsme posílit oboustrannou otevřenou komunikaci. Aby škola nejen něco předávala, ale také se dovídala. Se zavedením triád se ze školy vytratilo setkávání se ve větší skupině. Dětí je tu 600, nás ve sboru je 40 plus 30 asistentů, to znamená, že dětí je víc než nás, a rodičů je ještě víc. U dětí nám pomáhá vyvažovat tento nepoměr do jisté míry třeba žákovský parlament. 

Rodičovský spolek nemáme, zamezit tomu, abychom se stali „skleníkovou školou“, jsme se tedy rozhodli zkusit přes kavárny.

Jak to myslíte, skleníková škola?

Ten pohled ze školy by měl být blízký pohledu směrem do ní, jinak bude škola oddělená od reality. Nebude školou, která pracuje s reálnými dětmi, s reálnými rodiči, s reálnými starostmi a která na ty starosti nabízí efektivní podporu a pomoc.

Více praktického rázu pro mě znamená i co nejvíc propojení s rodiči. Plánujeme například projekt, kde se nad jedním tématem sejdou prvostupňoví i druhostupňoví rodiče. Chtěli bychom mít i ročníkově zaměřená témata pro rodiče, třeba grafomotoriku pro první stupeň. A poskládat tu páteř setkávání se a edukace, lidského přístupu ve škole. 

Chceme, aby byla škola centrem vzdělávání i pro rodiče. Aby měla škola přesah do komunity.

Jak jste témata setkání s rodiči vybrali?

Vyšli z těch potřeb naší školy, například se setkáváme s tím, že děti mají v kolektivech problém s navazováním vztahů. Mívají problém vyjít jeden s druhým v nějaké hloubce, problém kultivovat vztah. 

Jsme si také vědomi to, že je tu větší míra agresivity u kluků než u holek. Proto mi učarovala Liga otevřených mužů, kde s chlapeckou agresivitou pracují.

Vytvořili jsme menu dvanácti témat a rozhodli jsme se, že uděláme čtyři dílny za jeden školní rok. Rodičům jsme poslali dotazník a podle něj jsme sestavili nabídku. 

Jaká témata rodiče vybrali?

První dílna byla o efektivním učení. Rodiče najednou zjistili, jak je těžké naučit se učit. Viděli, jak je pro děti těžké přepínat z jednoho předmětu na druhý. Více pochopili smysl blokové výuky. 

Tématem druhé dílny bylo přetěžování technologiemi. I my učitelé přistupujeme k novým technologiím tak, že dětem neustále říkáme: vezmi si tablet, napiš, prezentuj. Ty dovednosti jsou potřeba, ale mělo by to mít hranice. Povídali jsme si s rodiči o alternativách, o aplikacích rodičovské kontroly na telefonech, o hranicích. Protože rodiče dětem dávají telefon, oni mají možnost ty hranice nastavit. Zjistili jsme třeba, že ze skupiny asi 16 účastníků toho setkání používali nějakou aplikaci ke kontrole jen tři. 

Měli jsme mít téma té agresivity, ale nakonec jsme ho vyměnili, báli jsme se, že nebude účast tak velká, aby se to vyplatilo – snad na něj dojde, až se rodiče naučí na kavárny víc chodit.  Nakonec ho nahradilo interně pokryté téma „temperament a typologie osobností“ spojené s dílnou, aby rodiče na základě vlastního prožitku přijali, že jejich dítě je takové a makové a s posílili se v tom, jak s ním pracovat.

Jsou kavárny zdarma?

Ano. Jde nám o to, aby si našli cestu školy a aby v ní dostali pozitivní informace.

Pozorujete nějaký efekt?

Častěji se stává, že když se s rodiči potkáme někde ve městě, mávneme na sebe. Někteří jsou nyní vřelejšího, milejšího charakteru, třeba i zmíní, že se jim dílna líbila. 

Budete témata letos opět vybírat dotazníkem?

Rád bych. Protože jinak můžeme vybrat sami za sebe, co považujeme za důležité, ale pro ostatní to důležité být nemusí.