Když se známe z neformálních akcí

Piknik mezi růžemi, školní ples nebo zastřešení venkovní učebny – to vše by na Fakultní ZŠ Olomouc bez rodičů neměli. Pro ředitelku školy Annu Zlámalovou, která tu učí už třicet let (a vede ji osmým rokem), je spolupráce s rodiči klíčová. „Když se známe z neformálních akcí, snáze se nám řeší i složité situace, které někdy prostě přijdou,“ říká mimo jiné v našem rozhovoru.

Co jsou hlavní stavební kameny spolupráce s rodiči na vaší škole?

Určitě SRPŠ. Jeho výbor vedou tři skvělé maminky a rozhodně se nenudí. Pořádají školní ples, pomáhají s vánočním jarmarkem, pomáhají nám vybavovat školu. U nás ve škole to máme nastaveno tak, že pokud se vyskytne problém, informujeme rodiče včas a společně se snažíme najít řešení.

Jak funguje školní ples na základní škole?

Poslední tři roky ho rodiče pořádají v sále Moravské vysoké školy, ve velmi pěkném prostředí. Sejde se tam většinou kolem dvě stě padesáti, tři sta lidí – zaměstnanců školy, rodičů a bývalých absolventů školy.

Děti ne?

Jen deváťáci. Chystají si vždy nějaké moderní předtančení, tak to pak mají za odměnu, že tam smějí také být.

Jak ještě spolupráce s rodiči probíhá?

Předsedkyně SRPŠ je velká fanynka deskových her, takže nám vede i kroužek deskových her, který mají děti hodně v oblibě. Třídní učitelé zvou rodiče, aby pohovořili o svém povolání, když dělají něco zajímavého, neobvyklého. Vloni vymyslelo SRPŠ krásnou akci, piknik v rozáriu na konci roku. Rodičů moc nepřišlo, ale bylo to moc hezké. Vloni se nám podařilo se SRPŠ dohodnout, že nám zaplatí sto padesát tisíc na zastřešení venkovní učebny. To je velká pomoc. Platí nám také cizojazyčné časopisy, přispívají na dopravy na lyžák, pomohlo nám vybavit relaxační a čtenářské koutky. 

Loni jsme se také zapojili do projektu Světová škola s Člověkem v tísni a s Adrou. Šlo o celoroční záležitost, děti si měly si vybrat nějaké globální téma. Pracovalo na něm asi dvacet žáků a zvolili si „udržitelnou spotřebu“. Mimo jiné uspořádali tzv. Odpovědné odpoledne pro rodiče. Připravili výměnu šatníku nebo naučnou stezku se stanovišti. Partnerem akce byla pražírna Kafe Kodó, kterou vlastní otec našeho žáka. Přišlo hrozně moc rodičů. Vybralo se asi patnáct tisíc korun, které jsme věnovali fondu UNICEF.

Z čeho má vaše SRPŠ příjem?

Hlavním zdrojem jsou příspěvky, s tím, že jsou dobrovolné a ve výši 400 Kč, resp. 200 za další děti. Drtivá většina se sejde. A pak mají příjem hlavně z plesu, asi padesát, šedesát tisíc korun. SRPŠ má vlastní IČO a může přijímat také dary.

Jak často se SRPŠ asi schází?

V širším plénu se schází většinou v září, v lednu a v květnu. Užší výbor se schází častěji, zejména před plesem komunikují intenzivněji. Na setkání výboru mě vždycky také zvou, což je fajn, můžeme potom snáz ladit naše potřeby a společně plánovat. Nejde ale jen o finanční či organizační věci – někdy poprosíme třeba i o doporučení nějakého řemeslníka nebo tip na konkrétní rodiče v rámci spolupráce se školou. Jedna maminka nám třeba pravidelně tiskne vstupenky na ples, protože pracuje v tiskárně, jiná paní pracuje v květinářství a je schopna darovat květiny.  

Kolik má SRPŠ členů?

Máme dvacet tři tříd a každá tam má svého zástupce.

Co vaši spolupráci s rodiči limituje?

Například prostory, škola leží u nádraží a v husté zástavbě, nemáme velkou zahradu ani veliký sál krom tělocvičny. 

Říkáte, že jste za blízkou spolupráci s rodiči ráda. Proč?

Jejich děti ve škole tráví obrovské množství času, takže s rodiči potřebujeme komunikovat. Pro různá jednání, i do budoucna, třeba i nepříjemná, je dobré, abychom se s rodiči znali i z jiných, neformálních situací. Když se sejdeme na tom plese nebo na vánočním jarmarku, který se SRPŠ pořádáme, mají s námi už nějaký příjemný zážitek. A na to se pak dá v dalších situacích, které nemusejí být vždy příjemné, navázat.

Co se vám osvědčilo pro namotivování rodičů, aby na školní akci přišli?

Určitě vystoupení jejich dětí. Jakmile máme akci, kde děti něco můžou předvádět, je tělocvična plná. Na vánočním jarmarku má každá třída vánoční dílničku, jen ti nejmenší chystají vystoupení pro svoje rodiče. Zájem je obrovský, chodívá sem osm set až tisíc lidí. Jsme rádi, že mezi nimi nechybí ani babičky, ale i naši absolventi. 

Jarmark tedy také generuje nemalý zisk. Největší příjem z něj mají deváťáci, protože tam mívají kavárničku a za výtěžek si pak kupují absolventská trička nebo školní výlet. Dostali jsme se do stádia, že máme dokonce brožurku, ve které si generace deváťáků předávají zkušenosti s tou kavárničkou. 

Co v té brožuře je? 

Například manuál, kolik prodali párků v rohlíku, aby to ti třídní nemuseli vždy z nuly vymýšlet. Deváťáci si sami vymýšlejí meníčko, co tam všechno budou mít. Většinou kávu, čaj, nějaké limonády, párek v rohlíku, tousty. 

Řada dětí spolu s rodiči napeče nebo věnuje nějaké dobroty.

Napadá vás naopak něco, co se vám úplně neosvědčilo?

Vloni jsme bojovali s načasováním toho pikniku v rozáriu. Rodiče to věděli měsíc a půl dopředu, ale bylo to někdy okolo 18. června a hodně se jich omlouvalo, že měli různá vystoupení v ZUŠ a dalších kroužcích, no přišlo jen asi 30 rodičů. Příště bychom to asi zkusili spíš na přelomu května a června.

Nebo jsme upustili od velikonočního jarmarku, protože tam prostě tolik lidí nechodilo. 

Do vaší školy chodí 500 dětí. Někdy slýchám, že u takhle velkých škol je hodně těžké vybudovat nějakou komunitu, že je vás prostě moc. Máte taky takovou zkušenost?

Pravda je, že úplně komunitou bych nás nenazvala, ale když něco děláme, rodiče mají zájem a přijdou se podívat.

Kde pro vás leží ta hranice, do čeho rodiče můžou na vaší škole mluvit, a do čeho už ne?

Rodičům nasloucháme, snažím se, aby atmosféra byla taková, aby se nebáli říct mi i nepříjemné věci. Samozřejmě finální rozhodnutí je vždycky na mně, protože za všechno zodpovídám. Prostor je i ve školské radě, která má momentálně takové složení, že i za zřizovatele jsou tam naši dva rodiče. Nedávno nám kladli třeba dotazy ohledně zrušení hodnocení v první a druhé třídě. Tak jsme jim jako vysvětlili, jakým způsobem se k tomu stavíme.

Zapojují se zástupci ve školské radě nějak i do tvorby nového ŠVP?

Začínáme pracovat na té revizi, tak jim to pak samozřejmě předložíme.

Těch změn ve školství je teď víc, krom známkování třeba odklady, nové RVP... jak se plánujete rodičům vysvětlit?

Před třídními schůzkami nabízím rodičům většinou setkání s vedením školy v jídelně, třeba tři čtvrtě hodiny. Tam mám v plánu tohle vysvětlit. Očekávám, že zejména ty známky budou někteří hodně řešit, jsou na ně prostě zvyklí. Náš sbor se v tomhle v současné době vzdělává, budeme dodržovat všechny povinné termíny zavádění nového hodnocení, k neznámkování v 1. a 2. třídě směřujeme a nebráníme se mu. Začneme ale pozvolna, od prvních tříd, aby si rovnou zvykli, že známky nejsou, a pak ve vyšších ročnících navážeme formativním hodnocením.

Jste fakultní škola, chodí k vám tedy studenti pedagogiky na praxi. Jak je na fakultě dnes téma spolupráce s rodiči pojímáno?

Myslím, že se mu tam moc nevěnují, není na to čas. Absolventi jsou do toho podle mě pak zasvěceni až v praxi.