Jitka Hrazděrová z MŠ Makovského: Učit venku není jen tak. Museli jsme se to naučit

Asfalt a beton. To byly ještě před osmi lety nejčastější povrchy zahrady v MŠ Makovského v Ostravě. Potom ale přišla do vedení Jitka Hrazděrová a společně s celým týmem a rodiči se pustili do razantní proměny venkovního prostředí. Dnes tu mají děti živé želvy, záhony jahod nebo paletové domečky a zahrada slouží i veřejnosti. Kolem školky navíc vznikla komunita, která ledacos dokáže.

V čem podle vás proměna zahrady proměnila zdejší vztahy?

Zpočátku to tu bylo takové hodně neosobní. Nikdo jsme se neznali, ani zaměstnanci, přišla jsem z venku. Jak jsme začali pracovat na zahradě, začali se rodiče o školku víc zajímat.

Jak k přestavbě zahrady došlo?

Byla tu jen čtyři pískoviště, spousta asfaltu, spousta betonu a jedna maličká prolézačka na celou školu. Brzy jsme přišli na to, že nám to tady nestačí a postupně jsme ten beton a asfalt začali rozbíjet. První dva roky jsme se v tom tak nějak plácali sami, trvalo chvíli, než jsme si kolem sebe vytvořili tým rodičů, kteří to vnímali podobně. Pomáhali nám fyzicky třeba i odvážet ty betony, kterých jsme nakonec navozili čtyři kontejnery. První etapy proměny probíhaly nárazově. Jakmile jsme však získali podporu od Karel Komárek Family Foundation, naučili nás, že takhle to není dobře.

V čem byl postup za pomoci nadace jiný?

Oslovili jsme architektku, která s námi zahradu prošla, zeptali jsme se děti, co by chtěly, stejně jako rodičů, a vytvořili jsme dlouhodobý plán. Jedeme na etapy podle toho, kolik peněz zrovna mámě k dispozici, ale má to celé jasný směr. Zkusili jsme veřejnou sbírku a v červnu jsme uspořádali první velkou veřejnou benefiční akci.

O co šlo?

Takový rodinný festival na fotbalovém hřišti, s hudbou, tanečním vystoupením, mažoretkami či trubači ze ZUŠ. Postupně se začaly nabalovat různé skupiny a organizace, které nám řekly, že by chtěly pomoci, přišlo asi 700 lidí.

Jak se do akce zapojili rodiče?

Vozili materiál, pomáhali stavět prvky z polotovarů, natírali je, montovali – třeba na domečky na hraní jsme koupili jen dřevo a zbytek udělali rodiče. Na brigádě tu bylo třeba šedesát lidí. Pomohli nám vyrobit i venkovní učebnu, vytvořit záhony. Jeden tatínek, který má stavební firmu, zajišťoval stavební dozor. Moc mě těší, že je komunita našich rodičů tak otevřená a vřelá.

Na čem poznáte, že už jde o komunitu?

Že už i sami nabízejí pomoc. Stačí se zmínit, že bychom něco nějak chtěli udělat, a přijde ta nabídka. Cítím, že se chtějí potkávat. Když jsme měli třeba školu v přírodě v Chorvatsku, byl autobus plný, jely s námi celé rodiny. Je tu prostě jiná, neformálnější atmosféra, než když jsme se jen potkávali v šatně.

To není samozřejmé.

Není. Zároveň si také cením toho, že mám v projektovém týmu k přestavbě zahrady, složeném z rodičů i paní učitelek, hodně lidí, kteří se neostýchají mé nápady i zkritizovat. Nerozumím třeba natolik technickým nebo stavebním věcem, takže jsem ráda, když mě doplní.

Pomáhají vám rodiče shánět i finance?

Granty většinou řeším já, ale pomáhají oslovovat sponzory nebo pořádat různé benefiční akce, jarmarky a podobně, zkoušeli jsme i benefiční běh.

Na kolik peněz proměna zahrady vyšla?

Asi jeden a půl milionu korun.

Co byste poradila školce, která stojí na začátku proměny zahrady?

Přišlo mi užitečné věnovat na začátku dost času mapování zahrady – chodili jsme po ní s dětmi a zamýšleli se nad tím, která část by chtěla zvelebit, co bychom tu rádi měli. Určitě pomáhá mít celkový záměr, plán. Nadace nás naučila také hodně o fundraisingu –dostali jsme od ní 370 000 korun, konzultacemi nám ale pomohla rozjet vlastní fundraising. Pomohli nám uvědomit si, že nám nemusí být trapné říkat si o peníze. Že to nechceme pro sebe, nýbrž pro děti, a není ostuda ostatním říct, že by nám pomohlo, kdyby nám mohli přispět.

Co vám pomáhá firmy přesvědčit?

Že vidí, že to je opravdu promyšlené.

Skutečně otevřená zahrada

Jaké místo na zahradě máte nejradši?

Na zadaní zahradě je taková skupina stromů. Pod ní jsme měli lavičku, kterou jsme teď z organizačních důvodů přesunuli jinam, ale moc ráda jsem na ní sedávala, uvařila jsem si kafe a na chviličku jsem si odpočinula, byla to pro mě taková klidová zóna, než se vrátím zas zpátky do práce.

Na co všechno zahradu používáte s dětmi?

Chodíme ven každý den, v každém počasí, někdy venku i svačíme. Máme na zahradě želvu, pěstujeme jahody, využíváme pískoviště, bahniště i venkovní učebnu. Druhým rokem jsme s předškoláky na zahradě stanovali.

Jsme vzdělávací centrum venkovní pedagogiky od nadace, takže sem jezdí docela dost skupinek studentů.

Zahrada je také každý večer hodinu a půl otevřená pro veřejnost, chodí sem rodiče s dětmi, které se chystají teprve do školky. Nebo se tu potkávají maminky s kočárky, sednou si, popovídají si. Je tu v té době správce, student nebo maminky na mateřské, které si tím přivydělají. Máme venku na betonu ohniště, které je také k dispozici, když si to chce někdo něco opéct. K dispozici je toi toi budka.

Máte s otevřením zahrady veřejnosti dobrou zkušenost, neničí se vám například vybavení?

Čekali jsme, že to přijde, proto jsou tu ti správci. Zatím to funguje dobře.

S proměnou zahrady jste začali také víc učit venku. Jak ta změna probíhala?

Může se zdát, že stačí prostě udělat stejné řízené činnosti, co jsme dělali vevnitř, na zahradě. To určitě možné je, ale byla by to škoda, učení venku toho nabízí mnohem víc. Byli jsme se proto podívat třeba v organizaci Lipka, která s ním má bohaté zkušenosti. Navštívili jsme také zkušenější mateřskou školu, jelo nás plné auto a bylo to strašně přínosné.

Máte spolek rodičů. Jak funguje?

Má dva až tři zástupce na třídu, z obou školek, které jako ředitelka vedu. Takže dohromady je to asi dvacet lidí, řeší mimoškolní aktivity, akce nebo když se jede na společný výlet. Nebo s nimi konzultujeme, když se dělá něco většího a jde to z příspěvku rodičů.

Co vám pomáhá rodiče jako přesvědčit, aby se zapojili?

Já je nepřesvědčuji. Prostě řeknu, že máme nějaký nápad, že bychom potřebovali to a to a zeptám se jich, jak to vidí.

Co byste tu ještě rádi vybudovali?

Líbily by se nám nějaké domečky nebo pozorovatelny ve stromech.