Jak jste spokojeni se spoluprací rodičů a školy u vás ve škole? Co se daří, co by mohlo být jinak?

Anketa mezi účastníky konference Nakopněte svoji školu v Litomyšli

Nakopněte svoji školu! Tak zní název oblíbené vzdělávací konference v Litomyšli. Na místě jsme se jejích účastníků zeptali, jakým způsobem jejich školu (ne)nakopává spolupráce s rodiči. Anketní otázka zněla: Jak jste spokojeni se spoluprací rodičů a školy u vás ve škole? Co se daří, co by mohlo být jinak?

Renata Černilovská, rodič

Jedno z dětí mám v mateřské škole a ve směru zapojování rodičů do chodu školky tam jsem spokojená. Probíhají dotazníková šetření, různá setkání, máme možnost zajít za paní ředitelkou nebo učiteli. Na akcích většinou přijdeme k hotovému, mě samotnou asi ani nikdy nenapadlo pro tyto účely něco sama navrhnout či vymyslet. Předpokládám, že by tomu ale byli otevření. Tím, že jsme na vesnici, nabídne občas někdo třeba aby se děti přišly podívat na jejich kozlíky, jindy donesou něco na zasazení na školkovou zahradu a podobně. 

Komunikační kanály by se ale určitě daly vylepšit. Funguje tam takový ten klasický systém pozvánek na nástěnce a e-mailová komunikace, ale MŠ nepoužívá žádnou aplikaci. I třeba v jídelně to pořád funguje stylem odhlašování obědu přes telefon a zapisování se do sešitků, jinak to nejde, což je pro mě hodně nekomfortní.

Ve škole u druhého dítěte je komunikace modernější a i zapojení rodičů mi přijde fajn. Škola pořádá třeba přespávání dětí ve škole, kdy stanují na školní zahradě a podobně. Vnímám školu jako rodičům otevřenou.

Milan Duspiva, učitel ZUŠ Litomyšl

Při naší ZUŠ funguje spolek rodičů, který vybírá příspěvky a pak rozhoduje, jak s nimi naloží. Podporují například cesty na soutěže, na koncert nebo prostě na výlet.  Na absolventských koncertech dostávají žáci květiny, tak se z toho platí třeba to. V minulosti nám rodiče pomáhali třeba i vybírat vstupné na koncertech. Sám mám ale jako rodič děti v Školamyšli, kde je spolupráce s rodiči velmi aktivní - a vlastně bych si na základě té zkušenosti dokázal představit i další oblasti, kde v ZUŠ spolupracovat. Ve Školamyšli máme třeba skupinku, která se stará o PR. Dokázal bych si představit třeba společnou snídani. Možná stojí za to to prozkoumat😊

Pavla Osohová, učitelka MŠ/ZŠ Dlouhá Třebová

Já si myslím že spolupráce s rodiči je poměrně dobrá, nejvíc používáme nějaké platformy třeba na Messengeru a komunikujeme přes Edukit. Osobně můžou také kdykoli zavolat. Jsme malotřídka, bydlím i v místě a se spoustou rodičů se znám, což asi pomáhá.

Rodiče se zapojují do příprav akcí pro děti, někdy jenom sami, někdy ve spolupráci se školou, dělají například drakiádu. Osvědčilo se nám, že máme vždycky na začátku roku hromadné třídní schůzky, kde pošleme papír, na který mohou všichni rodiče napsat, s čím konkrétně by mohli pomoci. Někdo slíbí, že upeče bábovku, někdo pomůže jinak, ale zapojí se takto většina.

Iva Zahálková, ředitelka MŠ/ZŠ Tři Sekery

Jsme mateřská a malotřídní základní škola rodinného typu, k rodičům i žákům máme blízko. Děláme spoustu akcí, někdy i ve spolupráci s obcí, kterých se rodiče účastní, např. vánoční besídku, zpívání v kostele, čarodějnice. Děláme tripartity. Snažíme se takto problémům spíš předcházet, a i když se samozřejmě i u nás pak nějaké vždycky objeví, věříme, že je jich takto míň. Na akcích se někdy zapojují i do příprav, pomáhali nám fyzicky při projektu Jedlá zahrada nebo když jsme měli Halloween, dělali strašidla na stezce.

Olga Neřoldová, rodič

Mám dva syny, na dvou různých školách, a mám pocit, že je to hodně o individualitě konkrétních třídních učitelů a o nastavení ředitelů. V případě prvního syna spolupráce s rodiči moc nefunguje, na třídních schůzkách například neprobíhá žádná reflexe podnětů od rodičů. U druhého syna je komunikace s třídní učitelkou extrémně příjemná. Zorganizovala například večer pro rodiče, kde žáci mimo jiné prezentovali svoje zážitky z akcí školy. Poslední třídní schůzka školního roku se vloni konala v restauraci, poznali jsme tedy i ostatní rodiče, to bylo moc fajn.

Zuzana Brzokoupilová Hartmanová, ředitelka

Jsem ředitelka malotřídní školy a mám pocit, že spolupráce u nás hezky funguje. Pořádáme karneval, čarodějnice, ples, akci na den dětí, zapojujeme se do vítání občánků, pořádáme rodičovské kavárny, triády i individuální konzultace. Na společných akcích bývají rodiče spíše hosty, než že by je sami chystali, a dělají na nich například něco společně s dětmi, tvoří a podobně.

Pavel Fiala, učitel ZŠ Letohradská

Jsme škola inspirovaná Waldorfem a intuitivní pedagogikou, rodiče u nás hrají aktivní roli. Na škole máme rodičovský spolek, který pořádá například jarmarky nebo ples, v létě dělají letní brigády na zvelebení učeben. Každá třída má svého komunikátora, který s učiteli řeší třeba tu letní úpravu učebny. Co je důležité, škola prošla klasickým procesem komunitně založené školy, kde první generace žáků byla „krvavá“ – v tom smyslu, že někdo založí školu a chodí na ni i jeho děti, hledají se hranice, vyjasňují se role a někdy se to vyvíjí i bolestivým způsobem. Dnes už školu navštěvuje třetí nebo čtvrtá generace dětí/rodičů. Rodiče také podporují školu finančně, mj. přispívají sociálně slabším rodinám na zapojování jejich dětí do akcí školy nebo přispívají na vzdělávání učitelů.

Šárka Králíčková, rodič

Mám tři děti. To 18leté je na střední škole a tam je spolupráce nulová. Do školy chodíme jen podepsat papíry. Se školou bych přitom komunikovala víc ráda, zajímá mě, kam ta škola směřuje, jakou má vizi, chtěla bych rozumět tomu, co dělají.

Druhá dcera teď přešla na druhý stupeň základní školy, tam je spolupráce lepší, ale všechno pouze ve formě jakoby třídnických hodin, o vizi školy, kam jdou nebo jaké nové metody zavádějí, nevíme.

Mladší syn je ve čtvrté třídě na malotřídce, tam je spolupráce vynikající. Tam prostě funguje zpětná vazba. Nepřipravují jen besídky, ale i třeba nějaké věci pro obec. Učitelé tím opravdu žijí a vědí o dětech všechno.  

Pro mě jako rodiče je určitě příjemnější, když chápu, proč co dělají a kam jdou, můžu se o tom i já víc bavit se svými dětmi, podpořit je v tom, aby vzdělávání bylo i radost, a ne jenom kříž.