Eva Nečasová: AI projevy kreativity v žácích nezastaví

Dobře napromptovaný chatbot by tento perex napsal za dvě vteřiny. Tím by ale jeho skutečnou autorku připravil o potěšení ze setkání s vizionářkou výuky „o“ a také „s“ AI v Česku. Kde vidí Eva Nečasová v oblasti umělé inteligence prostor pro spolupráci školy s rodiči? Zakladatelka organizace AI dětem přináší tipy z českých škol.

Proč by se rodiče a škola měli o používání AI ve školách bavit?

Aby byl přístup k dítěti celostní. Protože ono je časté, že se něco jiného děje ve škole a něco jiného se děje doma. Z mého pohledu je škoda, když to na sebe nenavazuje.

Pořádáte workshopy na různých školách. Pozorujete v praxi, že by školy mluvily s rodiči o umělé inteligenci?

Když na to jdou školy chytře, tak dělají třeba kavárny, kam pozvou rodiče, a vysvětlují, proč se rozhodly, že budou ve výuce využívat umělou inteligenci. Je to dobrý nástroj, jak to rodičům rozptýlit některé obavy z používání AI ve třídě. Stát školám mimochodem doporučuje dát do GDPR souhlasů pro rodiče i aplikace, které se ve výuce používají.

Když vezmeme umělou inteligenci v celé její šíři, kolik škol s ní dnes v Česku asi pracuje?

Mám několik zdrojů, například zpráva Mezinárodního šetření o vyučování a učení TALIS z roku 2024 říká, že 46 % českých pedagogů využilo generativní AI při výuce nebo k usnadnění učení žáků, což je nad průměrem EU (ten činí 32 %).

K čemu ji učitelé nejčastěji využívají?

Nejvíc pro přípravy, buď ty standardní chatboty nebo je používaný také český Sciobot. Myslím si, že do výuky AI bere stále velmi málo učitelů, protože si nejsou jistí, jak to didakticky uchopit. Na našem webu případně ti, kdo by to rádi zkusili, najdou didaktické rámce a metodiky.

Jak je to z vaší zkušenosti u škol s postojem k tolerování využívání AI pro školní přípravu u dětí?

Od učitelů často slýchám, že se bojí, aby to děti ve škole vyzkoušely. Že to pak budou používat. Ale děti to samozřejmě stejně používají. Podle dat NPI používá při studiu AI 70 % dětí a zase 70 % pedagogů ji nevyužívá. Školy, které jsou napřed, už to mají popsané i v rámci ŠVP, mají na používání AI pravidla, například Přírodní škola.

Co by měli v oblasti AI rodiče a škola komunikovat dětem přednostně jednotně?

Zejména že je třeba chránit svá data a že je zde riziko vzniku závislosti na AI společnících.

Právě AI společníky v poslední době často zmiňujete jako jedno z nejakutnějších rizik spojených s užíváním AI dětmi. Co je na nich nebezpečného?

Jde o pseudoterapeutické chatboty, s nimiž si můžeme povídat o všem, co nás trápí. A oni naše myšlenky kultivují, v duchu chatbotů mají ale tendenci s námi souhlasit, podporovat nás v našich přesvědčeních. Jsou už zdokumentované příklady, kdy došlo na základě komunikace s AI společníky k tomu, že si k nim lidé vytvořili srovnatelná emociální pouta jako k lidem. Na platformě Character AI, která je pro tento účel nejoblíbenější, dojde denně k 1, 7 miliardě interakcí. Jen pro srovnání – Google dostane denně 16, 4 miliardy dotazů k vyhledávání. A přibližně polovina dotazů na AI společníky (nejen na Character AI, ale třeba i aplikaci Replika) má sexuální podtext. Ti chatboti jsou málo regulovaní, když po nich někdo bude chtít, aby simuloval, že je znásilňuje, udělají to. Ocitli jsme se totiž v situaci, kdy si spousta uživatelů vytvořila emocionální pouto k entitě, která je stroj. Proto vítám, že byť byl Character AI donedávna dostupný od 13 let, je nyní 18 plus, a doufám, že se podaří dostat i do evropského Aktu o umělé inteligenci pravidlo, aby se směli AI společníci používat až od 18 let na všech platformách.

Na co je třeba dát si zejména pozor, když už někdo společníky využívá?

Na ochranu dat – mohou pracovat se vším, co jim svěříme. A aby se konverzace s nimi neděla na úkor trávení času se skutečnými lidmi, na úkor budování reálných přátelství.

Máte zkušenost, že by s tímto tématem školy aktivně pracovaly?

Co školy dělají, je, že napromptují nějakého asistenta nebo chatbota, aby se choval jako Karel IV.  A používají je k výuce. Jde ale spíš o techniku role-playingu, s tím pracují mnozí běžně. AI společníci pro výuku moc vhodní nejsou, spíš jako námět k diskusi o nich, zda a jak je případně používat v soukromí.

V čem vidíte hlavní příležitosti pro učení ve spojitosti s AI?

Přijde mi to fakt skvělé třeba na výuku jazyků, například přes audio mód. V mnoha aplikacích jsou i různé nástroje na domácí doučování, třeba ChatGPT, Gemini i Copilot už mají „study mode“, dětem to skvěle pomáhá. K dispozici jsou i různí předpřipravení asistenti. My nabízíme aplikaci Tiny [Tajny], která je napromptovaná tak, že její chatboti nedávají dětem odpovědi, ale vedou je procesem uvažování.

Co jsou nejčastější chyby, kterých se rodiče a školy ve vztahu k AI dopouští?

Z mého pohledu je hrozně důležité AI bez vlastní zkušenosti nehodnotit a naslouchat dětem, které ji mají. A to se moc neděje. My dospělí míváme hodně řečí o tom, co je správně, a co není. Ale nám už v této oblasti často vlak ujel – proto je rozhodně třeba dětem naslouchat a bavit se spolu o těchto tématech, ať už se to týká používání sociálních sítí, nebo AI. 

Když se s dětmi bavíte vy, co vám říkají, co dospělí často neslyší?

Děti, které potkávám, bývají k dospělým poměrně tolerantní. My máme dokonce na Youtube nahranou debatu, kde jsme se dětí přesně takto ptali.

Někdy se objevují debaty o tom, nakolik má AI potenciál kreativitu spíš zabíjet, nebo rozvíjet. Jak to vidíte vy?

Pokud se ve výuce generují například AI obrázky, tak je to v našich workshopech proto, že je analyzujeme. Z mého pohledu, a myslím si, že na to spousta lidí takhle kouká, jsou ty generované obrázky trapné, laciné. Je to řešení, které je akceptovatelné jen pokud potřebuji něco udělat opravdu rychle a nemám na to prostě čas ani peníze.

Kreativitu vnímám mnohem šířeji, než jenom co se týká vizuální tvorby. Projevy kreativity podle mě u lidí obecně nejde zastavit. Nejspíš se promění, jakým způsobem vlastně budeme kreativní. A lidi, kteří nejsou kreativní teď, nebyli kreativní ani předtím. I děti si dnes můžou hrozně rychle udělat webové stránky nebo nějakou apku, a to je třeba vnímat. Nejsignifikantnější změna z mého pohledu spočívá v tom, že z toho, co dřív bývalo cenné – nějaká kvalita, jak obsah vypadá, jak je prezentovaný – z toho se dnes stává standard a ta kvalita bude jinde. V inovativních myšlenkách, co tím obsahem přináším, jaký s ním mám dopad.