Den otevřených dveří v sobotu, s výukou i obědem ve školní jídelně? Na chrudimské ZŠ Dr. Malíka se to osvědčilo

Základní školu vedla Chrudim Dr. J. Malíka vedla 34 let jedna z ikon vzdělávání, Zdeněk Brož. Na seznam škol s inspirativní praxí podle České školní inspekce ji vynesly progresivní vzdělávací metody a respektující přístup k dětem, ale i spolupráce s rodiči. V této lince pokračuje i současná ředitelka školy Jana Slejšková. Mezi rodiči zde funguje solidární podpora, jednou za rok mohou ochutnat oběd ve školní jídelně a dveře ředitelny mají, jak říká paní Slejšková, vždy otevřené.

Na webu České školní inspekce je Vaše škola uvedena mezi příklady inspirativní praxe. Píše se tam, že je pro vás na prvním místě partnerský vztah. Jak se projevuje ve vztahu k rodičům?

Komunikujeme s nimi otevřeně, snažíme se, aby měli včas přístup k informacím, a tím se předcházelo různým konfliktům. Už dlouho máme triády, rodičovské schůzky děláme jenom dvakrát ročně, na začátku každého pololetí, kde se sejdou rodiče a můžou diskutovat o situaci ve třídě, dostanou organizační pokyny a tak dál. Ale pokud se jedná o konkrétní dítě, o jeho prospěch, vždycky se to rozebírá právě na konzultacích.

Děláte je i na druhém stupni?

Ano, tam se rodiče a děti díky elektronickému rezervačnímu systému objednávají ke konkrétnímu učiteli, s kterým chtějí mluvit, na konkrétní čas.

Jakou formou rodičům informace předáváte.

Hlavně přes týdenní plány, které děti dostávají. Každá třída má i svoji webovou stránku, kde učitel informace také zveřejňuje.

Sociální sítě jako škola nemáte. Proč?

Hlavní důvod je, že jsou nastavené od věkového limitu, který ne všichni žáci splňují. Částečně je to také zapříčiněno tím, že v současné chvíli nepotřebujeme školu moc propagovat na veřejnosti, máme úplně plnou kapacitu. Naši rodiče vědí, kde najdou fotogalerie z různých akcí, ale to není přístupné veřejnosti.

Jak byste vztah rodičů a školy u vás popsala vy?

Rodiče jsou pro nás partnery. Jsou to zákonní zástupci, kteří o dětech rozhodují a zároveň s nimi tráví nejvíc času. Pokud si škola s rodiči nepředává informace o tom, co se doma děje, může to ztížit situaci dítěte i ve škole. Stylem komunikace usilujeme o to, aby školu vnímali jako partnera, a ne svého nepřítele.

Jak to si to konkrétněji představit?

Scházíme se s prvňáčky v červnu ještě, než k nám nastoupí. Máme dvě setkání, kde se děti seznámí se školou, s paní učitelkou, s paní vychovatelkou. Už tady nastavujeme nějaký vztah a komunikaci.

Každý rok pořádáte i originální Den otevřených dveří. Jak probíhá?

Ano, volíme sobotu, aby rodiče si kvůli tomu nemuseli brát dovolenou. Děti za to, že přijdou o víkendu do školy, dostávají jeden den volna k prázdninám. Mohou se podívat po budově školy, všude je otevřeno. Ale také normálně učíme. Máme dvě vyučovací hodiny, kde mají rodiče možnost zažít náš způsob výuky.

Rodiče jsou na tom dni jen v roli hosta, nebo i sami něco aktivně chystají?

Hodně záleží na učiteli, jak hodiny koncipuje. Někteří učitelé je opravdu vedou, jako by tam rodiče nebyli a byli jen publikum. Hlavně na prvním stupni se ale snaží paní učitelky rodiče nějak zapojit. Pořádáme to v prosinci, váže se to na advent a na závěr dne jsou připravené v družině dílny, kde si můžou s dětmi něco vyrobit. Na závěr lze ještě navštívit školní jídelnu a objednat si tam oběd, celá rodina se tam může naobědvat a vyzkoušet, jak se u nás vaří.

To zní super. Musí to dát hodně práce připravit. Jak se vám koncept osvědčil?

Už to takhle probíhá strašně dlouho a funguje to dobře. Míváme velkou účast, chodí nejenom jako rodiče stávajících dětí, ale i ti, kdo zápis teprve zvažují. Stává se nám, že chodí i učitelé, kteří se nějakým způsobem o naší škole dozvěděli. Všechny školy hledají kvalitní učitele, takže to je i dobrý nástroj, jak jim dát nenásilně možnost k nám nahlédnout. Den otevřených dveří je tedy jedna příležitost neformálního setkání a pak pořádáme ještě vánoční jarmark.

Jak jarmark probíhá?

Rodiče přijdou, děti si připraví vystoupení, někdy se podaří dát dohromady i vystoupení učitelů. Děti vyrábí výrobky a prodávají je. Před covidem jsme dělali ještě country bál pro rodiče a přátele školy, ale covid tu tradici zastavil a zatím se ji nepodařilo obnovit.

Countrybál pořádali rodiče?

Ne, to pořádali učitelé, výtěžek z akce šel do nadačního fondu, který u nás kdysi rodiče založili. Naše škola pořádá hodně výjezdů, máme udělaný jejich systém od první do deváté třídy, mezi ročníky na sebe obsahově navazují a jsou dvou až 7denní. Realizují se tam hlavně průřezová témata, osobnostní, sociální výchova, environmentální výchova a tak dál. Plus k tomu ještě máme sportovní výjezdy - ve čtvrté, v páté a v sedmé třídě jezdí děti na lyžáky a v sedmičce a v devítce jedou na vodu. Každá třída se tedy jednou, dvakrát za rok dostane mimo školu a rozumíme tomu, že pro některé rodiče je to finančně docela náročné. Takže máme nadační fond, kam mohou rodiče podat žádost a dostat na ty akce příspěvek. Oslovování sponzorů nám zatím moc nejde, takže většinou nám pomáhal právě ten countrybál. Učitelé obsluhovali, prodávali, snažili jsme se sehnat občerstvení, vařily paní kuchařky z jídelny a tak dál. Vkládáme tam i část výdělku z vánočního jarmarku.

A jak u vás funguje klub rodičů?

Není to aktivní spolek rodičů lidí, který by se často scházel a nějakým způsobem chod školy ovlivňoval. Rodiče tam, pokud mají zájem, posílají příspěvek 300 Kč za rodinu, ze kterého se potom snažíme nějakým způsobem zvelebit prostředí školy, platíme z toho cestovné, když děti jedou na soutěž a podobně. Aktivní spolek rodičů nemáme, protože naši rodiče jsou zvyklí komunikovat se svými třídními anebo přijít rovnou do ředitelny. Nemáme formálně nastavené, že by měli nějakého zástupce.

Zástupce ale mají určitě ve školské radě, že? Jakou roli tam rodiče hrají?

U nás tam moc silnou roli nehrají, rodiče jsou zvyklí mluvit přímo s učitelem nebo s ředitelem a tuhle formální stránku přes školskou radu vlastně nevyužívají.

Není to škoda? Nepřicházíte tím o nějakou příležitost je víc zatáhnout třeba i do strategických věcí?

Já si myslím, že je to pro rodiče naopak přívětivější, kdyže mají možnost přijít za námi rovnou a nemusí komunikovat s nějakým zástupcem ve školské radě.  Neodradí je to od toho, když chtějí dát nějaký návrh nebo připomínku. Tady prostě mají vždycky dveře otevřené, není potřeba čekat, až se sejde školská rada.

Na některých školách si ředitelé stěžují, že jsou požadavky rodičů zavaleni. A že jim to právě rodičovský spolek pomáhá zvládnout, část informací se objasní v rámci něj a není to pro vedení tak zahlcující. Ale s tím tedy asi potíže nemáte?

Zatím ne, máme asi rozumné rodiče.

V tomto školním roce je spousta změn ve školách, které je třeba rodičům vysvětlit. Jak na to jdete?

U nás řadu těch věcí jako omezení známkování jedeme už dlouho, ta potřeba tedy byla spíše v době, kdy jsme novinky zaváděli. Dělaly se různé semináře pro rodiče. Bývalý pan ředitel se snažil domluvit, aby ten, kdo vzdělával pedagogický sbor, přišel i na posezení pro rodiče. Samozřejmě o tom s nimi mluvili i třídní na schůzkách a měli jsme i kavárny, kam si mohli rodiče přijít konkrétní věci vyzkoušet. Ti noví se s našimi postupy seznamuji už na schůzce pro zájemce o zápis, kde vysvětluji, proč učíme Hejného, že máme písmo Comenia Script, proč hodnotíme slovně. Vysvětlujeme jim také, proč děláme ty četné výjezdy, aby potom nebyli překvapeni, až k nám dítě nastoupí. A na vlastní kůži to pak mohou zažít právě na dni otevřených dveří.