Anketa mezi osobnostmi světa školství - jací jsou coby rodiče ve školách svých dětí?

Petra Mazancová, Učitelská platforma

Jsem strašný rodič. Platím na poslední chvíli, občas přehlédnu důležitý vzkaz a na některé věci si vzpomenu, až když je skoro pozdě. Když něco prošvihnu, neviním z toho školu. Pokud se ale mým dětem děje nespravedlnost, postavím se za ně. Odpovědnost a důvěra musí fungovat na obě strany.

Jaromír Beran, radní pro školství města Roztoky

Doma to máme v uvozovkách trošku rozdělené tak, že já se starám o tom, aby školy v Roztokách celkové vzkvétaly a byly lepší, a moje žena řeší ty praktické věci, jako sledování aplikací a komunikaci se školami našich dětí. Já řeším vyzvedávání dětí, někdy úkoly nebo domácí přípravu. Chodíme také na neformální akce školy nebo podporujeme děti v zapojování se do školních výměn a hostíme žáky ze zahraničí.

Anna Babanová, metodička programu Začít spolu

Jako učitelka bohužel nezvládám participovat na životě školy, na kterou chodí má dcera, tak, jak bych chtěla. Na druhou stranu dělám hrozně moc pro to, aby rodiče ve třídě, kterou vedu já, cítili, že jsou skutečně vítaní. Ale jako maminka ne. Zároveň si strašně intenzivně pamatuji, jak dcera nastoupila do první třídy, jak byly všude ty zákazy, navíc ještě doopravdy červené, jako zákaz vjezdu, a já jako rodič do školy nesměla. Někdy tehdy jsem si řekla: fajn, nemám sílu bojovat na dvou frontách, ale jako učitelka, to u sebe nastavím vstřícněji.

Libor Macák, Akademie Libchavy

Mám děti na prvním i na druhém stupni a jsem docela rád, že se na to ptáte, protože to řeším už dlouho. Mám totiž pocit, že o moje zapojení škola až tak úplně nestojí a trochu mě mrzí. Tím, že tam není to pozvání, nemám sílu to nějak jako prolomit. Jediné, co u nás funguje, je rada rodičů, kde má každá třída svého zástupce, ale mně to přijde strašně formální. Vyberou – přepošlou peníze, a to je vše.

Mrzí mě to o to víc, že jsem s tou školou vlastně spokojený, učitelé jsou tam převážně dobří. Vnímám nás jako dva oddělené světy. Možná mají s rodiči nedobrou zkušenost, kdo ví. A snad jsem v tom zbytečně pasivní i já, že ten krok neudělám.

Jiří Breda, Mise HERo

Mám tři děti, malé a velké. Trošku si myslím, že nás -rodiče- školy do toho, abychom na školu mysleli v tom celku, neumějí vtáhnout. Každý řeší hlavně svoje děti. A já osobně se jako rodič zapojuji mizerně. Věnuji se pracovně školám, pomáhám ředitelům a tak dále, ale na školách, které navštěvují moje děti, nedělám vlastně nic. Já nemám čas. Ale to je relativní, že. Vlastně jsem na rozpacích, chtěl bych, aby to bylo jinak, a sám to nedělám. Asi by mi pomohlo, kdyby od školy přišla důrazná pobídka.

Daniel Pražák, učitel a lektor

Otcem jsem se stal čerstvě, ale samozřejmě se děsím, jak to bude vypadat (smích). Doufám, že moje dítě bude chodit na školu, kde bude nacházet radost z učení a sdílení. A že já budu tím rodičem, který je škole partnerem, a ne problémem.